38 C 94/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. 1. 2020 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 128,81 Kč a nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] [IČO] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba] a současně zajistit přístup ke službám třetích stran a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby zaplatit sjednané ceny. [právnická osoba] zanikla v důsledku fúze sloučením se žalobcem. Žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající ze smlouvy tím, že v rozporu s čl. 5 a čl. 2 .7.3.2 všeobecných obchodních podmínek neplatil řádně cenu za pronajaté zařízení uvedené níže. Vzhledem k uvedenému v souladu s ust. § 65 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích v rozhodném znění čl. 2 .7.3.2 všeobecných obchodních podmínek předchůdce žalobkyně jednostranně ukončila smluvní vztah založený smlouvou, a to odstoupením a vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu za poskytnuté služby a k vrácení zařízení. Dle čl. 7 všeobecných obchodních podmínek je uživatel povinen vrátit dočasně poskytnuté zařízení žalobce nejpozději do 7 dnů od data ukončení smlouvy. Jestliže žalovaná nevrátí zařízení ve lhůtě uvedené v odstavci 7.4. nebo je vrátí ve stavu nefunkčním nebo ve stavu, který zjevně neodpovídá běžnému opotřebení, byl předchůdce žalobkyně oprávněn vyúčtovat účastníkovi jednorázovou smluvní pokutu dle ceníku za každé nevrácené zařízení. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nevrátil předchůdci žalobkyně zařízení, která mu byla zapůjčena za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a jehož převzetí žalovaný potvrdil na zakázkovém listu, a to [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] (SN: [číslo] [příjmení]), vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 2.000 Kč. Žalovanému byly dále vystaveny tyto faktury: [číslo] splatná dne 05. 11. 2018 a znějící na 193 Kč za pronájem zařízení, [číslo] splatná dne 05. 12. 2018 a znějící na 193 Kč za pronájem zařízení, [číslo] splatná dne 05. 1. 2019 a znějící na 193 Kč za pronájem zařízení, [číslo] splatná dne 05. 2. 2019 a znějící na 193 Kč za pronájem zařízení, [číslo] splatná dne 20. 2. 2019 a znějící na 356,81 Kč za pronájem zařízení a provedené odpojení. Hodnota pohledávky tedy činí 3 128,81 Kč. Uvedenou částku žalovaný neuhradil ani přes upomínku právního zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobce i žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Soud se nejdříve zabýval tím, zda má pravomoc ve věci rozhodovat. Předmětem tohoto sporu je nedoplatek na nájemném a smluvní pokuta spojená s nevrácením zařízení. Nejedná se tak o cenu za poskytované služby elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb. 5. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] z [datum], ceníku služeb [právnická osoba], zakázkového listu, výzvy k úhradě nedoplatku a vrácení zařízení včetně kopie podacího archu, odeslaných výzev ze dne 4. 6. 2020, odstoupení ze dne 7. 3. 2019 a předžalobní upomínky ze dne 29. 6. 2020 a daňových dokladů dokladu [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] vzal soud v daném případě za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] [IČO] a žalovaným byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, kdy v rámci daného závazkového vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel a společností [právnická osoba] [IČO] jako podnikatel, jednalo se tedy ve smyslu ust. § 1810 a násl. občanského zákoníku, v rozhodném znění, o smlouvu spotřebitelskou v režimu dle zákona [číslo] o elektronických komunikacích. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky předchůdce žalobkyně. Na základě citované smlouvy předchůdce žalobkyně pronajal ve smyslu § 2201 a násl. občanského zákoníku žalovanému 1 zařízení za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dodávaných na základě smlouvy, a to zařízení [anonymizována dvě slova] s antivirem [příjmení] [jméno] [příjmení] a zařízení [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] (SN: [číslo] [příjmení]). Převzetí uvedených zařízení žalovaný potvrdil podpisem zakázkového listu ze dne [datum]. Žalovaný řádně neplatil cenu za poskytované služby včetně ceny za pronajaté zařízení (nájemného). Z tohoto důvodu společnost [právnická osoba] jednostranně odstoupila od předmětné smlouvy dopisem ze dne 7. 3. 2019. Ve lhůtě 7 dnů od data ukončení smlouvy byl žalovaný povinna v souladu s čl. 7 všeobecných obchodních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy vrátit předchůdci žalobkyně dočasně poskytnuté zařízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil, vznikl společnost i [právnická osoba] nárok za nevrácená zařízení žalovaným, a to na úhradu jednorázové smluvní pokuty ve výši dle sazebníku žalobkyně, v daném případě v částce 2 000 Kč (2 000 Kč za jedno zařízení) a nárok na zaplacení poplatku za odpojení ve výši 500 Kč Smluvní pokuta byla přitom v rámci všeobecných obchodních podmínek mezi účastníky sjednána v souladu s ust. § 2048 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění. Žalovaný dosud dále nezaplatil nájemné za pronajatá zařízení, které mu bylo vyúčtováno těmito fakturami (daňovými doklady), kterými byl k zaplacení vyzván: faktura [číslo] splatná dne 05. 11. 2018 a znějící na 193 Kč za pronájem předmětného zařízení, faktura [číslo] splatná dne 05. 12. 2018 a znějící na 193 Kč za pronájem předmětného zařízení, faktura [číslo] splatná dne 05. 1. 2019 a znějící na 193 Kč za pronájem předmětného zařízení, faktura [číslo] splatná dne 05. 2. 2019 a znějící na 193 Kč za pronájem předmětného zařízení, faktura [číslo] splatná dne 20. 2. 2019, ze které dle tvrzení žalobkyně není dosud doplaceno 356,81 Kč za pronájem zařízení a provedené odpojení. Ke změně v osobě věřitele došlo ke dni 1. 4. 2020 tím, že společnost [právnická osoba] zanikla fúzí sloučením se žalobcem (viz výpis z obchodního rejstříku). 6. Podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“) komunikačními činnostmi jsou poskytování služeb elektronických komunikací. 7. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) platí že, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 8. Podle § 2048 občanského zákoníku platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla platně uzavřena smlouva, jejíž část lze hodnotit mimo jiné též jako platné ujednání o nájmu zařízení ve smyslu ustanovení § 2201 občanského zákoníku, na jejímž základě se žalobkyně zavázala umožnit za úplatu žalovanému užívání koncového zařízení specifikovaného shora a žalovaný se zavázal hradit za toto užívání nájemné. Žalovaný svoji povinnost vyplývající ze smlouvy porušil, když dohodnuté nájemné nehradil. Mezi stranami byla dále utvrzena povinnost žalované v případě porušení jeho smluvních povinností zaplatit předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve smyslu § 2048 občanského zákoníku ve výši 2 000 Kč za každé nevrácené zařízení. Dle žalobních tvrzení žalovaný dosud předchůdci žalobkyně nevrátil předmětná zařízení v rozporu s čl. 7 4. všeobecných obchodních podmínek, v důsledku čehož vznikl předchůdci žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za nevrácené zařízení. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a na svou obranu ničeho neuvedl. V tomto kontextu dále soud uvádí, že ujednání o smluvní pokutě soud shledal ještě přiměřeným, neboť tím, že žalovaný dosud nevrátil předmětné zařízení, které předchůdce žalobky