12 C 40/2022-42 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobkyně u soudu dne [datum] podala žalobu pro zaplacení částky 7 522 Kč ([spisová značka]), následně dne [datum] podala žalobu o zaplacení 2 058 Kč ([spisová značka]). Uvedená řízení byla usnesením soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 23. 5. 2022 spojena ke společnému projednání. Žaloby byly odůvodněny tím, že dne [datum] při jízdě na lince [číslo] směr [obec], dne [datum] při jízdě na lince [číslo] směr [obec] a následně [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], při jízdě na lince 667, 669, [číslo], 565, [číslo], [číslo] a 659 hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně se žalovaný nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jednotlivé jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč za každou z výše uvedených přeprav dopravním prostředkem, žalovaný ovšem požadované nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] postoupil pohledávku na žalobkyni. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud z„ Potvrzení o nedodržení SPPO“ zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, a to dne [datum] na lince [číslo] směr [obec] dopravního prostředku. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Soud dále z předložených listinných důkazů zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, a to dne [datum] na lince [číslo] směr [obec] dopravního prostředku. Na výzvu kontrolora se opět neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Dále bylo z předložených listinných důkazů zjištěno, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, a to [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] na lince 667, 669, [číslo], 565, [číslo], [číslo], 659 dopravního prostředku. Na výzvu kontrolora se opět neprokázal platnou jízdenkou, dlužné jízdné ani přirážka nebyla uhrazena. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] postoupil pohledávku na žalobkyni. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice [anonymizováno] a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované nezaplatil, je nárok žalobkyně důvodný, přičemž pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 610 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud jen závěrem uvádí, že přiznal náhradu nákladů řízení, jako kdyby se od počátku jednalo o jedno řízení. Žalobkyně jako vymáhající subjekt by měl mít takový aparát, aby mohla zajistit podání toliko jedné žaloby a nenavyšovat náklady řízení.