16 C 102/2021-23 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení půjček. Žalobu [spisová značka] pro částku 8 000 Kč s přísl. podal 27. 4. 2021. Žalobu pro 7 000 Kč s přísl. podal 26. 5. 2021. Soud spojil obě řízení ke sp.zn. 16 C 102/2021, a to usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Žalovaná se nevyjádřila. Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (OSŘ) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky. Soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel se žalovanou [datum] smlouvu o půjčce ve výši 8 000 Kč, tato byla vyplacena v hotovosti. Žalovaná se zavázala kromě jistiny 8 000 Kč vrátit další částku 5 568 Kč (dle obsahu tedy smluvní úrok), to vše společně za 53 týdnů (v pravidelných splátkách). Na svůj závazek žalovaná zaplatila pouze 2 024 Kč (pro přehlednost se uvádí, že rozdíl 8 000 Kč a částky 2 024 Kč činí 5 976 Kč). Později pak byla pohledávka postoupena ve dvou smlouvách ze dne [datum] na třetí osobu, která [datum] pohledávku postoupila žalobci (smlouva [číslo]). Obdobným způsobem shodný věřitel dne [datum] poskytl žalované částku 7 000 Kč (smlouva [číslo]). Žalovaná se zavázala vrátit jednak jistinu 7 000 Kč a vedle toho„ souhrnný poplatek“ ve výši 4 872 Kč, a to opět do 53 týdnů ve splátkách (částka 4 872 Kč je dle obsahu tedy smluvní úrok). Na tento závazek žalovaná vrátila pouze 3 568 Kč a pro přehlednost se uvádí, že rozdíl poskytnuté a vrácené částky činí 3 432 Kč. Též tato pohledávka byla obdobně postoupena žalobci. Ve smyslu § 1811 odst. 1 o.z. musí být veškerá smluvní ujednání ve spotřebitelské smlouvě jasná a srozumitelná. - V nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti např. nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Z hlediska spotřebitele je nesrozumitelné a nelze považovat za poctivé, pokud odměna za poskytnutí peněz, která se v právním řádu nazývá smluvní úrok, je označována matoucím způsobem (zde souhrnný poplatek). Sjednaná úroková sazba byla v obou případech zcela excesivní: I pokud by celková částka měla být vyplacena (vrácena věřiteli) teprve jednorázově po 53 týdnech, nikoliv tedy průběžně splátkami, pak úrok 5 568 Kč ve vztahu k jistině 8 000 Kč přesahuje 69% p.a., přičemž v případě smlouvy číslo 2 zcela obdobnou úvahou (4 872 Kč 7 000 Kč) lze zjistit zcela shodnou sazbu. To vše vede k absolutní neplatnosti z obou smluv. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je jen částečně důvodná. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., účinný od 1.1.2014 (tzv. nový občanský zákoník, dále jen o.z.), uvádí v § 2991 odst. 1, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí (mimo jiné) ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení). Výzvu k zaplacení dal žalobce žalované teprve doručením žaloby, která byla na poště uložena 9. 11. 2021 a tedy doručena 19. 11. 2021, takže splatnost bezdůvodného obohacení nastala 20. 11. 2021. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ. Žalovaná je tedy povinna, vrátit žalobci v případě smlouvy číslo 1 přijatou částku 8 000 Kč, která je snížena o částku 2 024 Kč, tedy 5 976 Kč. Z této částky běží zákonný úrok z prodlení od 21. 11. 2021 do zaplacení. Zamítavý výrok je odůvodněn tím, že žalobce se domáhal vyšší částky (8 000 Kč) s úrokem z prodlení od dřívějšího data (2. 7. 2015, tedy co do rozdílu obou takto uvedených částek požadovaná částka, důvodná částka) byla žaloba zamítnuta. Zamítnuta byla též ohledně kapitalizovaného smluvního úroku žádaného ve výši 3 544 Kč. V případě smlouvy číslo 2 zněl petit na 7 000 Kč s úrokem z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení. Soud přiznal žalobci bezdůvodné obohacení v uvedené výši, snížené o částečné plnění (3 568 Kč), tedy přiznal 3 432 Kč. Úrok z prodlení běží až od 21. 11. 2021. Rozdíl obou částek byl též zamítnut, stejně jako smluvní úrok v kapitalizované částce 1 304 Kč. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení v částečné výši. Úspěch účastníků byl 63% 37% ve prospěch žalobce, jelikož přiznané částky obou bezdůvodných obohacení činí dohromady 9 408 Kč. Požadováno bylo 15 000 Kč. Žalobce uspěl ohledně 63%. Obdrží tedy od žalované 26% z nákladů řízení, kde celková částka by činila 2 252 Kč. Tato zahrnuje soudní poplatek 800 Kč. Dále odměnu 3 x 300 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba, předmět řízení 15 000 Kč). Dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Dále pak daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 252 Kč.