16 C 132/2021-18 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru. Žalovaná se nevyjádřila. Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (OSŘ) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky. Soud zjistil tento skutkový stav: Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo [anonymizováno] [číslo] a žalobce poskytl žalované částku 6 500 Kč téhož dne na účet žalované číslo [bankovní účet]. Byl sjednán smluvní úrok 0,1% denně, vedle toho pak dále tvz. poplatek za správu úvěru ve výši 1 820 Kč měsíčně. Splatnost 16. 6. 2021 a za tuto dobu mělo být celkem vráceno, vč. všech poplatků, 12 363 Kč. Důvodem závěru soudu, že žalobce prokázal uzavření smlouvy, je využití následujícího způsobu ověření identity jednající osoby, a to zaslání peněžité částky z bankovního účtu klienta (tj.: z účtu žalované) na účet protistrany. Toto konkludentní jednání prokazatelně učinila žalovaná, a tím umožnila ověřit svoji identitu pro účely následného jednání elektronickými prostředky. Žalovaná na svůj závazek žalobci nic nezaplatila. Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve smyslu § 1811 odst. 1 o.z. musí být veškerá smluvní ujednání ve spotřebitelské smlouvě jasná a srozumitelná. V nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Požadavku srozumitelnosti neodpovídá ujednání, které by nasvědčovalo poměrně příznivé úrokové sazbě cca 36% p.a. (0,1% denně), přičemž však poplatky, které obvykle mají symbolickou výši (bankovní poplatky za vedení účty atd.) dosahovaly takové výše, že za 3 měsíce měla žalovaná žalobci vrátit téměř dvojnásobek poskytnuté částky, což vede k absolutní neplatnosti smlouvy. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., účinný od 1. 1. 2014 (tzv. nový občanský zákoník, dále jen o. z.), uvádí v § 2991 odst. 1, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí (mimo jiné) ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení). Výzvu k zaplacení dal žalobce žalované dne 29. 9. 2021 (doručení žaloby tzv. fikcí). Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ. Žalovaná je tedy povinna, vrátit žalobci přijatou částku 6 500 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu části nákladů řízení, a to ve výši zaplaceného soudního poplatku.