16 C 140/2021-17 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal dlužných televizních poplatků. Žalovaný se vyjádřil s tím, že od [datum] do [datum] byl ve výkonu trestu, takže nemůže TV sledovat (pozn.: odpor podával ještě z věznice), tedy na adrese [adresa žalovaného], již 53 měsíců není přítomen. Soud projednal věc bez nařízení jednání, neboť účastníci proti tomuto postupu nevznesli ve stanovené lhůtě žádné námitky (§ 115a občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř.). Bylo prokázáno, že žalovaný se přihlásil jako poplatník televizního poplatku. Dále soud vzal za prokázané, že žalovaný nezaplatil, ke dni rozhodování soudu, žalobci na poplatcích částku 3 510 Kč. Uvedená částka zahrnuje vždy částku 135 Kč měsíčně, přičemž předmětem žaloby byly měsíce červenec 2018 – srpen 2020. Pokud jde o okolnost, že žalovaný se [datum] evidoval jako poplatník do příslušné evidence, tato okolnost byla v řízení nesporná. K právnímu hodnocení věci lze uvést, že podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Poplatníkem je osoba, která vlastní televizní přijímač (§ 3 odst. 2). Od 1. 1. 2008 činí televizní poplatek 135 Kč měsíčně (§ 3, § 6 zákona). Soud se ztotožnil s argumentací žalobce, který uvedl, že až do odhlášení zůstává dlužník poplatníkem a svědčí mu zákonná povinnost hradit televizní poplatek. Zákon se široce zabývá povinností odhlásit se z evidence v případě, že poplatková povinnost zanikne (k tomu viz např. § 8 odst. 8), a to již po krátké lhůtě 15 dnů. Je třeba zdůraznit, že zákon dokonce v § 9 odst. 3 stanoví, že pokud se poplatník dle § 8 odst. 8 neodhlásí a současně přestane poplatek hradit, je povinen zaplatit i přirážku 1 000 Kč za každý přijímač. Z toho lze dovodit, že skutečně až do odhlášení zde poplatková povinnost existovala, neboť jinak by (z hlediska účelu zákona) byl žalobce postaven do situace, kdy by podával žaloby – jinou možnost nemá – a následně by byl vystaven neúspěchům v soudních řízeních, do kterých by takto byl vehnán. Nehledě na to pak doba výkonu trestu představuje pouze část žalovaného časového úseku. Žalovaný dále nevyhodnotil, že jeho původní TV přijímač zůstal po celou dobu v jeho vlastnictví a nebylo tedy nijak tvrzeno a nelze dovozovat, že TV přijímač nebyl využíván. Žalobce požadoval také úrok z prodlení, a to počínaje od prvního dne prodlení s jednotlivými částkami až do sepisu žaloby. Úrok z prodlení je upraven § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (pro závazky splatné počínaje 1. 1. 2014). Ze shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobce právo na soudní poplatek 400 Kč, odměnu 2 krát 200 (převzetí věci, sepis žaloby; vyhláška č. 177/1996 Sb.) a dále 1 krát 1 000 Kč (replika), 2 paušály po 100 Kč a 1 paušál po 300 Kč a DPH 21% ze základu 1 900 Kč Celkem 2 699 Kč.