16 C 144/2021-18 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal částky uvedené shora z důvodu vrácení poskytnuté zápůjčky. Žalovaný se nevyjádřil. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání se souhlasem účastníků podle § 115a občanského soudního řádu (OSŘ), neboť účastníci na výzvu soudu nevznesli proti tomuto zamýšlenému postupu soudu žádné námitky (§ 101 odst. 4 OSŘ). Pokud jde o nárok [číslo] účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce [číslo] podle které právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) jako zapůjčitel předal žalovanému jako vydlužiteli dne [datum] částku 9 000 Kč. Zápůjčka byla uzavřena písemnou formou a smluvní proces byl završen předáním předmětu zápůjčky zapůjčitelem vydlužiteli. Ohledně úročení zápůjčky bylo sjednáno, že zápůjčka je úročena, konkrétně částkou 6 660 Kč Vedle jistiny totiž mělo být zapůjčiteli vráceno ještě dalších 1 260 Kč (označeno jako úrok), dále 1 800 Kč (označeno jako odměna za administrativní činnost) a konečně 3 600 Kč (označeno jako odměna za hotovostní inkaso splátek – není však zjištěno ani tvrzeno, že toto inkaso bylo vůbec prováděno a do jaké doby, když bylo věřiteli vráceno toliko 1 360 Kč, tedy pravděpodobně kolem 5 splátek ve sjednané výši). Proto dle obsahu soud všechny tyto částky považuje za smluvní úrok 6 660 Kč, který měl být průběžně placen během 58 týdnů, tedy lze orientačně vycházet z toho, že pokud by tato částka úroku byla zaplacena dohromady po 52 týdnech (jednorázově), vyplývá z toho RPSN ve výši podílu 6 660 Kč: 9 000 Kč, tedy 74% p.a. Pokud jde o vrácení zápůjčky, tak vydlužitel částečně plnil, konkrétně 1 360 Kč (z jistiny 9 000 Kč tedy zbývá, viz níže, 7 640 Kč). Obdobně došlo („ nárok 2“) mezi shodnými účastníky k uzavření smlouvy [číslo] podle které bylo poskytnuto 7 000 Kč a vráceno celkově mělo být 58 týdenních splátek po 210 Kč, což je 12 180 Kč, tedy vedle jistiny 7 000 Kč mělo být zaplaceno navíc ještě 5 180 Kč. Tato částka shodně jako shora byla formálně sdělena do tří částek, soud však tuto úplatu považuje za smluvní úrok, který tudíž znovu činí cca 74% p.a. (RPSN). Žalovaný částečně plnil ve výši 3 590 Kč. Rozdíl mezi poskytnutou částkou 7 000 Kč a částečným plněním činí 3 410 Kč. Pokud jde o právní posouzení věci, řídí se zápůjčka ustanoveními §§ 2390 a následující občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“). - Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce (§ 2390 o.z.) - Při zápůjčce peněžité lze sjednat úroky (§ 2392 odst. 1 o.z.). Po právní stránce soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli v obou případech neplatnou smlouvu o zápůjčce. Jelikož totiž k jistině mělo být za dobu 58 týdnů vráceno navíc ještě vždy 74% z poskytnuté jistiny, považuje soud sjednaný úrok za neplatný. Došlo tedy ke vzniku bezdůvodného obohacení. Jedná se o neplatnost absolutní, neboť zadlužování spotřebitelů tímto způsobem se v posledních letech stává hromadným společenským jevem, který ohrožuje primárně tyto spotřebitele samotné (vznik nesplatitelných závazků), avšak také jejich rodiny, zatěžuje státní rozpočet sociálními dávkami a narušuje společenskou soudržnost. Proto uvedené právní jednání zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku). V nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Podle právní úpravy, účinné od 1.1.2014 (občanský zákoník č. 89/2012 Sb., dále jen„ o.z.“), platí o bezdůvodném obohacení, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1). Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení). Výzvu k zaplacení dal žalobce žalovanému dne 5. 11. 2021, neboť tohoto dne byla žaloba obsahující výzvu k placení vhozena do poštovní schránky žalovaného. Splatnost nastala podle názoru soudu dne 6. 11. 2021. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci (v případě nároku [číslo]) přijatou částku 9 000 Kč, která je snížena o částku 1 360 Kč. Tedy 7 640 Kč. V případě nároku [číslo] pak z částky 7 000 Kč bylo vráceno 3 590 Kč a zbývá 3 410 Kč. Ve zbytku byl žalobní návrh zamítnut. Zejména tedy v případě nároku číslo 1, pokud bylo mj. žádána zaplatit 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 1. 2021 do zaplacení, ale přiznáno bylo jen 7 640 Kč s úrokem z prodlení od 7. 11. 2021 do zaplacení, potom soudu nezbylo, než zamítnout co do rozdílu takto koncipovaných nároků, tedy ohledně 1 360 Kč s příslušným úrokem z prodlení. Zároveň částka 7 640 Kč sice přiznána byla, nikoliv však úrok z prodlení z této částky za dobu 16. 1. – 6. 11. 2021. Zcela obdobně soud zamítl část petitu, pokud namísto 6 615,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 1. 2021 do zaplacení bylo důvodně požadováno pouze 3 410 Kč s úrokem z prodlení od 7. 11. 2021 do zaplacení, což je tedy o 3 205,36 Kč méně. Zamítnuty pak byly i další dílčí uplatněné nároky. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud žalobci přiznal část jeho nákladů řízení, které celkem činily 2 252 Kč, tedy SOP 800 Kč, odměnu 3 x 300 Kč, 3 paušály po 100 Kč, 21% DPH. Přitom žalobce celkem požadoval jistinu 15 615 Kč a důvodně z tohoto žádal 11 050 Kč, tj. úspěch 71% mínus 29%, proto mu soud přiznal 935,20 Kč.