16 C 146/2021-18 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal částky uvedené shora z důvodu vrácení poskytnuté zápůjčky. Žalovaný se nevyjádřil. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání se souhlasem účastníků podle § 115a občanského soudního řádu (OSŘ), neboť účastníci na výzvu soudu nevznesli proti tomuto zamýšlenému postupu soudu žádné námitky (§ 101 odst. 4 OSŘ). Účastníci smlouvy (jako zapůjčitel to byl [právnická osoba]) uzavřeli smlouvu o zápůjčce, podle které žalobce předal žalovanému jako vydlužiteli dne [datum] částku 14 000 Kč, smlouva [číslo]. Zápůjčka byla uzavřena písemnou formou a smluvní proces byl završen předáním předmětu zápůjčky zapůjčitelem vydlužiteli. Ohledně úročení zápůjčky bylo sjednáno, že zápůjčka je úročena, konkrétně vedle jistiny 14 000 Kč mělo být vráceno dalších 12 283 Kč, z čehož částka 2 534 Kč byla označena jako úrok se sazbou 29% p.a. a zbytek byly poplatky např. za zpracování, administrativní činnost, flexibilní splácení, vedení zákaznického účtu atd. Pokud jde o splatnost zápůjčky, bylo sjednáno, že zápůjčka bude vrácena do 60 týdnů ([datum] poslední splátka), vždy po 439 Kč. Pokud jde o vrácení zápůjčky, žalobce uvedl a žalovaný nerozporoval, že vydlužitel částečně plnil, konkrétně celkově 9 400 Kč. Následně došlo k postoupení nároku smlouvou ze dne [datum]. Pokud jde o právní posouzení věci, řídí se zápůjčka ustanoveními §§ 2390 a následující občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“). - Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce (§ 2390 o.z.) - Při zápůjčce peněžité lze sjednat úroky (§ 2392 odst. 1 o.z.). Po právní stránce soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli neplatnou smlouvu o zápůjčce. Jelikož k jistině mělo být za dobu 60 týdnů vráceno navíc ještě 12 283 Kč, což je 88%, považuje soud sjednaný úrok za neplatný (excesivní úroková sazba). Přibližný výpočet na dobu jednoho roku (88 x [číslo]), (který navíc vychází ve prospěch žalobce z předpokladu, že všechny splátky by žalovaný měl zaplatit jednorázově až na konci roku), by vedl k úrokové sazbě 76 % ročně. Jedná se o neplatnost absolutní, neboť zadlužování spotřebitelů tímto způsobem se v posledních letech stává hromadným společenským jevem, který ohrožuje primárně tyto spotřebitele samotné (vznik nesplatitelných závazků), avšak také jejich rodiny, zatěžuje státní rozpočet sociálními dávkami a narušuje společenskou soudržnost. Proto uvedené právní jednání zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku). Také v nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Ve smyslu § 1811 odst. 1 o.z. musí být veškerá smluvní ujednání ve spotřebitelské smlouvě jasná a srozumitelná. Tento požadavek zde nesplňuje ujednání, které za úrok označuje pouze část celkového faktického úroku, čímž z hlediska spotřebitele byl vyvolán dojem, že úroková sazba je nižší než ve skutečnosti. Podle právní úpravy, účinné od 1.1.2014 (občanský zákoník č. 89/2012 Sb., dále jen„ o.z.“), platí o bezdůvodném obohacení, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1). Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení). Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci přijatou částku 14.000 Kč, která je snížena o částku 9.400 Kč. Rozdíl činí 4.600 Kč. Výzvu k zaplacení dal žalobce žalovanému dne 5. 11. 2021 (doručení žaloby náhradním způsobem, tj. 10. dne od uložení zásilky, k čemuž došlo 26. 10. 2021). Splatnost nastala podle názoru soudu dne 6. 11. 2021. Dalšího dne (7. 11. 2021) začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ. Ve zbytku nezbylo, než žalobu zamítnout. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud o nákladech řízení rozhodl s ohledem na částečný úspěch každého z účastníků ve věci. Úspěch žalobce činil 49% a úspěch žalovaného činil 51%. Proto nemá žádný účastník právo na náhradu nákladů řízení.