16 C 153/2021-21 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru. Žalovaný se nevyjádřil. Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky. Soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] (dále jen„ ZAPLO“) uzavřel se žalovaným [datum] smlouvu o úvěru [číslo] poskytl mu částku 12 000 Kč se splatností do cca 1 měsíce, tedy se splatností do 25. 11. 2020, když takto mělo být vráceno celkem 14 504 Kč (fakticky tedy smluvní úrok činil 2 504 Kč). Žalovaný úvěr nevrátil. Věřitel postoupil 29. 3. 2021 příslušnou pohledávku žalobci. Žalobce se tedy domáhal jednak jistiny 12 000 Kč a úroku 2 504 Kč. Dále smluvní pokuty 1 512 Kč, dále nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Přitom z jistiny (12 000 Kč) požadoval také úrok z prodlení v zákonné výši jdoucí od 7. 5. 2021 do zaplacení, když do dne 6. 5. 2021 kapitalizoval tento zákonný úrok z prodlení částkou 433,97 Kč. Pokud v části G žaloby uplatnil kapitalizovaný úrok částkou 2 654 Kč, je vhodné vysvětlit, že šlo o smluvní úrok 2 504 Kč a k němu shora uvedené částka 150 Kč jako náklady na upomínání. Dále požadoval náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, kterou vypočetl v bodě C/5 žaloby, přičemž tuto částku soud považuje za přiměřenou. Smluvní pokutu 1 512 Kč uplatnil žalobce jako 0,1% denně od 26. 11. 2020 (den po splatnosti půjčky) do 1. 4. 2021. [příjmení] ([anonymizováno]) následně postoupila svoji pohledávku smlouvou postupní ze dne [datum]. Postupníkem byl žalobce. Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V případě smlouvy o úvěru, došlo-li ke sjednání nepřiměřeně vysokého úroku z úvěru, je třeba postupovat podle ustanovení § 577 o.z., podle něhož, je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání. Toto spravedlivé uspořádání je nutné hledat v § 1802 o.z., podle něhož není-li výše úroků ujednána, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Tato zákonná konstrukce je v souladu se zásadou, že úvěrová smlouva je pojmově vždy úplatná (vždy je nutné platit z úvěru nějaké úroky; z povahy věci neexistuje bezúročný úvěr). Proto má věřitel, v případě nepřiměřených smluvních úroků, právo na úrok„ obvyklý“. Obvyklá výše úroku se určí též s přihlédnutím k rizikovosti konkrétního úvěru z pohledu věřitele. Poznamenává se, že ujednání o výši úroku představuje ujednání o ceně, a proto na ně ve spotřebitelském vztahu nedopadají obecné zásady obsažené v § 1813 a § 1815 o.z. (neplatnost ujednání zakládajících významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele; k takovým ujednáním se přihlíží, jen pokud se jej sám spotřebitel dovolá). Dále je třeba poukázat na rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005, podle něhož může být přiměřený i úrok ve výši 2-3násobku obvyklé úrokové míry peněžních ústavů, a to s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, zejména míry rizikovosti. Pokud jde o částku smluvního úroku, soud tedy dle § 577 ve spojení s § 1802 o.z. přiznal žalobci pouze úrok přiměřený. Za tento úrok lze považovat nanejvýš cca 40% p.a., což z jistiny 12 000 Kč by činilo 4 800 ročně a tedy přibližně 400 Kč měsíčně, přičemž splatnost půjčky činila právě 1 měsíce. Proto soud namísto 2 504 Kč přiznal částku 400 Kč na kapitalizovaném úroku. Rozdíl činí 2 104 Kč a v této části byla žaloba zamítnuta. (Ve vztahu k bodu G žaloby to tedy znamená, že namísto částky 2 654 Kč bylo přiznáno pouze 550 Kč) Soud tedy žalobci přiznal částku 12 000 Kč na jistině + 433,97 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení + 400 Kč na smluvním úroku + 473 Kč na nákladech s uplatněním + 1 512 Kč na smluvní pokutě + 150 Kč na paušálních nákladech upomínání. Celkem tedy 14 969 Kč. Z tohoto částka 12 000 Kč je předmětem zákonném úroku z prodlení od 7. 5. 2021 do zaplacení. Naproti tomu, pokud jde o částku 2 104 Kč, v této části byla žaloba zamítnuta. Jak bylo shora vysvětleno, žalobce požadoval kapitalizovaný úrok 2 654 Kč, který fakticky zahrnoval 150 Kč jako náklady upomínání (částka požadována důvodně) a 2 504 Kč jako kapitalizovaný smluvní úrok do dne splatnosti (požadováno důvodně ohledně pouze 400 Kč). Proto namísto 2 654 Kč bylo přiznáno 550 Kč. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Tato zahrnuje soudní poplatek 800 Kč. Dále odměnu 3 x 300 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba). Dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Dále pak daň z přidané hodnoty 21% Celkem 2 252 Kč.