16 C 156/2021-16 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru. Žalovaná se nevyjádřila. Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (OSŘ) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky. Soud zjistil tento skutkový stav: Účastníci uzavřeli [datum] smlouvu o úvěru ve výši 10 000 Kč. Žalovaná měl zaplatit celkově částku 18 180 Kč žalobci ve splátkách po 303 Kč týdně (tj. 60 splátek), tedy nad rámec jistiny 10 000 Kč měla zaplatit tzv. souhrnný poplatek – posouzeno podle obsahu tedy smluvní úrok – ve výši 8 180 Kč. Žalovaná však zaplatila pouze 6 700 Kč. Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Úrok ve výši 82% za dobu krátce přesahující 1 rok je již natolik excesivní, že je nutné hovořit o absolutní neplatnosti smlouvy. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., účinný od 1. 1. 2014 (tzv. nový občanský zákoník, dále jen o.z.), uvádí v § 2991 odst. 1, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí (mimo jiné) ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení). Výzvu k zaplacení dal žalobce žalované dne 10. 11. 2021 (vhození žaloby do poštovní schránky). Splatnost nastala podle názoru soudu dne 11. 11. 2021. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ. Žalovaná je tedy povinna, vrátit žalobci přijatou částku 10 000 Kč, která je snížena o částku 6 700 Kč, tj. vrátit 3 300 Kč. Naproti tomu ohledně rozdílu obou částek (8 180 Kč) spolu s příslušným příslušenstvím, byla žaloba zamítnuta. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. nemá žalobce právo na náhradu nákladů řízení.