16 C 29/2022-16 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru. Žalovaný se nevyjádřil. Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky. Soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] s.r.o. uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] ve výši 102 900 Kč. Ohledně aktivní legitimace později došlo ke změně názvu věřitele na [právnická osoba], následně zanikl fúzí sloučením s bankou (žalobcem). Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky. Nominální výše úvěru činila 105 000 Kč, ihned však byl sražen poplatek 2 100 Kč a poskytnuto tedy bylo 102 900 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci 126 792 Kč za dobu 54 měsíců, v měsíčních splátkách po 2 348 Kč, kde soud dodává, že tedy celkový úrok činil 23% za dobu více než 4 let. Žalovaný však vrátil pouze 78 216 Kč. Proto věřitel zesplatnil (po marné výzvě z 10. 9. 2021) úvěr ke dni 25. 10. 2021. Ke dni rozhodnutí soudu činí tedy jistina 48 068,36 Kč, dále úroky (smluvní) ke dni zesplatnění 1 417,62 Kč a dále smluvní pokuta 1 000 Kč Celkem tedy 50 458,98 Kč. Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný čerpal úvěr, který pouze částečně vrátil, zbývá doplatit pohledávku uvedenou výše, kde požadovaný úrok 8,49% p.a. je již snížen ve smyslu § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu specifikace žalobce.