16 C 33/2022-23 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal, žalobou z 19. 1. 2022, vrácení úvěru. Žalovaná se nevyjádřila. Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (OSŘ) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky. Soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], se sídlem na [anonymizováno], uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná celkově čerpala částku 22 291,63 Kč. Úvěr byl poskytnut převodem na účet žalované číslo [bankovní účet], [variabilní symbol]. Žalobce dále uvedl, že žalovaná na svůj závazek uhradila postupně částku 28 942 Kč (podání č.l. 17), když před postoupením pohledávky zaplatila bance 23 942 Kč a následně po postoupení pohledávky přímo žalobci dalších 5 000 Kč. Dále žalobce uvedl odkazem na přílohy k žalobě, že RPSN činila 231%. Úvěr měl být splacen nejpozději 17. 9. 2021. Banka následně postoupila svoji pohledávku smlouvou postupní ze dne [datum] (rámcová smlouva, účinná ohledně předmětného závazku následnými dodatky ke smlouvě, přičemž aktivní legitimace žalobce nebyla zpochybněna). Postupníkem byl žalobce. Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Došlo-li ke sjednání nepřiměřeně vysokého (smluvního) úroku, je třeba postupovat podle ustanovení § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž v daném případě dle názoru soudu zcela nepochybně došlo ke sjednání extrémně vysokého úroku, kde shora uvedená RPSN vyplývá bodu 3 standardních informací o spotřebitelském úvěru (připojeno k žalobě). V důsledku toho je smlouva platná, avšak použije se reposazba ke dni 2. 6. 2020, tedy 0,25% p.a. Znamená to, že úvěr byl již splacen, neboť pokud bychom uvažovali ve prospěch věřitele, že jistina 22 291,63 Kč byla úročena od 2. 6. 2020 do 19. 1. 2022, když se jedná o 597 dní, potom každý den takto dospěl úrok 0, 1527 Kč, celkově vznikl úrok 91 Kč, takže ke dni sepisu žaloby by zde byl závazek 22 383 Kč (zaokrouhleně). Jelikož ovšem v mezidobé žalovaná postupně uhradila 28 942 Kč, došlo naopak k přeplatku. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná. Procesně úspěšná žalovaná nežádala (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) náhradu nákladů řízení, čímž je odůvodněn výrok II.