16 C 7/2022-19 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal částky uvedené shora z důvodu vrácení poskytnuté půjčky. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání se souhlasem účastníků podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.), neboť účastníci na výzvu soudu nevznesli proti tomuto zamýšlenému postupu soudu žádné námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Právní předchůdce žalobce (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce, podle které věřitel předal žalované jako dlužníkovi dne [datum] částku 15 000 Kč. Půjčka byla uzavřena písemnou formou a smluvní proces byl završen předáním předmětu půjčky věřitelem dlužníkovi. Ohledně úročení půjčky bylo sjednáno, že půjčka je úročena celkově částkou 10 440 Kč. Pokud jde o splatnost půjčky, bylo sjednáno, že půjčka bude vrácena do 53 týdnů, tedy do 30. 1. 2008. Pokud jde o vrácení půjčky, žalobce uvedl a žalovaná nerozporovala, že vrácena byla částka 2 510 Kč. Jelikož k jistině mělo být za dobu 53 týdnů vráceno navíc ještě 10 440 Kč, což je 69,6%, považuje soud sjednaný úrok za neplatný. Jedná se o neplatnost absolutní, neboť zadlužování spotřebitelů tímto způsobem se v posledních letech stává hromadným společenským jevem, který ohrožuje primárně tyto spotřebitele samotné (vznik nesplatitelných závazků), avšak také jejich rodiny, zatěžuje státní rozpočet sociálními dávkami a narušuje společenskou soudržnost. Alternativně lze dovodit, že se jedná o právní úkon v rozporu s dobrými mravy a takové právo nelze vykonat (§ 3 obč. zák. č. 40/1964 Sb.). Pokud jde o právní posouzení věci, řídí se půjčka ustanoveními §§ 657-658 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu (§ 657 obč. zák.). Po právní stránce soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli neplatnou smlouvu o půjčce. V nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Vzniklo tudíž na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 obč. zák., kdy z obohacení 15 000 Kč po částečném plnění 2 510 Kč zbývá vrátit 12 490 Kč. Tato částka byla splatná 31. 1. 2022, jelikož žaloba byla žalované doručena náhradním způsobem (č.l. 14) dne 30. 1. 2022. Zcela obdobně shodní účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce ve výši 8 000 Kč, kde za dobu 39 týdnů byl sjednán úrok 4 792 Kč, což je 60%. Také tento úrok soud považuje za excesivní a nastala absolutní neplatnost smlouvy. Přitom zaplaceno (částečně vydáno) bylo 7 200 Kč a zbývá tedy 800 Kč se splatností 31. 1. 2022. Toto bezdůvodné obohacení soud žalobci přiznal. Zároveň byl přiznán úrok z prodlení ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák., a to v zákonné sazbě, neboť též žalobce požadoval zákonnou sazbu úroku z prodlení. Ve zbytku nezbylo než žalobu zamítnout. V daném případě byla předmětem období práva a povinnosti, která vznikla již před 1. 1. 2014, a to ze smlouvy uzavřené rovněž před 1. 1. 2014. Proto se nová právní úprava vůbec neuplatnila. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud o nákladech řízení rozhodl s ohledem na částečný úspěch každého z účastníků ve věci. Úspěch žalobce činil 78,1% a úspěch žalované činil 21,9%. Rozdíl činí 56,2%. Proto má žalobce právo na náhradu části (56,2%) svých nákladů řízení. Tyto náklady zahrnují jednak soudní poplatek 800 Kč, dále odměny zástupce žalobce ve výši 3 krát 300 Kč podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, upomínka, sepis žaloby), 3 režijních paušálů po 100 Kč a DPH 21% Celkem tedy 2 252 Kč a z toho tedy náhrada 1 266 Kč. Úspěch žalobce byl zjištěn jako podíl přiznaných jistin celkově 13 290 Kč, přičemž žaloba zněla na 17 017 Kč.