17 C 163/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vyloučení z exekuce vedené pod sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudní exekutorkou [exekutorský úřad], své televize [anonymizována dvě slova] odůvodněním, že tato exekutorka nevyhověla návrhu žalobkyně na vyškrtnutí televize ze soupisu z bytu, který žalobkyně pronajala manželce povinného, přestože exekutorce byla předložena smlouva o nájmu bytu, stejně tak jako pokladní doklad o koupi předmětného televizoru. Návrhu žalobkyně vyhověno nebylo, proto jí nezbylo, než se obrátit na soud. 2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobkyně nedoložila, že je vlastnicí předmětné věci, jelikož své vlastnictví prokazuje pouze fotografií pokoje a jí předložená účtenka nedokládá její vlastnické právo k sepsanému televizoru. Navíc v protokolu o soupisu movitých věcí vyplývá, že sepsána byla televize o úhlopříčce [anonymizováno] cm a nikoliv [anonymizováno] cm, jak uvádí žalobkyně. 3. Žalobkyně předložila nákupní doklad k předmětnému televizoru, z nějž vyplývá, že televize stála 18 999 Kč dne [datum]. Dále předložila návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu, zároveň i rozhodnutí exekutorského úřadu ze dne [datum], kterým byl návrh na vyškrtnutí televize ze soupisu zamítnut. V rozhodnutí exekutorského úřadu [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] se krom jiného uvádí, že [anonymizována dvě slova] televizoru [anonymizováno] je [anonymizováno] a nikoliv [anonymizováno], jak tvrdí navrhovatelka. Přesto tento exekutorský úřad k žádosti soudu, jelikož potřeba takového důkazu vyplynula ze spisu, předložil fotodokumentaci k předmětnému televizoru, již zřejmé, že televizor sice má [anonymizováno] cm v úhlopříčce, nicméně včetně rámečku a [anonymizováno] samotného [anonymizováno] monitoru je [anonymizováno] cm. Z nájemní smlouvy vyplývá, že žalobkyně pronajala byt, v nějž byl sepsán předmětný televizor, paní [jméno] [příjmení], tedy manželce povinného. 4. Soud tedy učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně je vlastnicí předmětného televizoru, jelikož své vlastnictví prokázala nákupním dokladem. Existenci televizoru v bytě, který pronajala povinnému, vyplývá i z pořízené fotodokumentace. Zejména však stěžejní argument oprávněného, který se opíral o rozhodnutí exekutorského úřadu, lpí na nesprávné domněnce, že žalobkyně není vlastnicí předmětného televizoru proto, že se jedná o jinou úhlopříčku. Jak však z dokumentace exekutorského úřadu vyplynulo, v soupisu byla nesprávně a oproti zvyklostem zapsána [anonymizováno] celého televizoru a nikoliv [anonymizováno] televize, která se zpravidla u obdobných výrobků uvádí. 5. Podle § 267 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (o. s. ř.) právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle části třetí tohoto zákona. 6. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Jelikož vlastnické právo žalobkyně k předmětnému televizoru bylo prokázáno, je takováto skutečnost překážkou pro výkon rozhodnutí, které bylo nařízeno proti odlišné osobě od žalobkyně. Byly tak naplněny podmínky z zmiňovaného § 267 o. s. ř. a soud proto žalobě o vyloučení televize z výkonu rozhodnutí vyhověl. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalované náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 1.500 Kč (příprava převzetí věci a účast na jednání) v souladu s § 7 advokátního tarifu a ve spojení s § 9 odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.