17 C 224/2021-132 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce podal dne [datum] u soudu návrh, v němž jednou větou uvedl, že by chtěl podat podnět k spolufinancování dluhu, který vznikl během manželství, jež bylo rozvedeno pravomocně [datum]. K tomuto dni činil dluh 443 204,59 Kč a polovina dluhu po zaokrouhlení činí 221 602 Kč. Jelikož podání žalobce neobsahovalo všechny náležitosti, byl usnesením ze dne [datum] vyzván, aby opravil neurčitost svého návrhu a uvedl, zda se domáhá po žalované zaplacení konkrétní dlužné částky, nebo zda se domáhá vypořádání zaniklého společného jmění manželů (SJM). Žalobce následně [datum] doručil soudu podání, v němž uvedl, že domáhal-li se spolufinancování během manželského soužití, z logiky věci vyplývá, že se jednalo o návrh na vypořádání dluhu vzniklého během SJM. Své podání i označil jako vyjádření k projednávané věci v rámci SJM. 2. Žalovaná k podání žalobce ze dne [datum] uvedla, že pokud měl žalobce v úmyslu podat žalobu na vypořádání SJM, měl pak konkretizovat jaké části zaniklého SJM a jakým způsobem chce vypořádat, což neučinil a takový nedostatek nelze zhojit následným doplněním žaloby, jelikož SJM bylo vypořádáno fikcí a to ke dni [datum]. 3. Mezi účastníky bylo nesporné, že jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni [datum]. Soud další dokazování neprováděl, jelikož pro rozhodnutí bylo zásadní posouzení právní otázky fikce vypořádání SJM. 4. Podle § 741 písm. c) zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.), nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné. 5. Podle § 605 odst. 2, věty prvé obč. zák. koncem lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. 6. S ohledem k tomu, že žalobce podal návrh na vypořádání zaniklého SJM na samé nejzazší hranici tříleté hmotněprávní lhůty pro podání takového návrhu, zároveň však jeho návrh nebyl bez vad, jelikož neobsahoval veškeré náležitosti, které obsahovat měl, zejména pak nebylo z něj zřejmé to, zda se domáhá vypořádání zaniklého SJM či požaduje po své bývalé manželce regresní úhradu toho, co na společný dluh zaplatil, a vady svého návrhu odstranil až poté, kdy uplynula zákonná lhůta (a až v tento moment bylo možné hovořit o žalobě v právním smyslu tohoto slova) pro podání bezvadného návrhu na vypořádání SJM, došlo v souladu s § 741 obč. zák. k fikci vypořádání zaniklého SJM, a to i pokud jde o dluhy manželů. Vady návrhu žalobce byly odstraněny až podáním ze dne [datum] a až v tento moment se tak žaloba na vypořádání zaniklého SJM stala bezvadnou. Účinek stavění hmotněprávní 3 leté lhůty pro podání žaloby na vypořádání zaniklého SJM by však mohla vyvolat pouze tehdy, kdyby byla bezvadná žaloba podána včas, což se však nestalo. Protože podle § 605 odst. 2, věty prvé obč. zák. ve spojení s § 741 písm. c) obč. zák. poslední den k podání takového návrhu připadl na [datum], nicméně žaloba bez vad byla podána až [číslo], nezbylo soudu nežli konstatovat, že SJM vypořádat již nelze, jelikož více než měsíc před podáním bezvadné žaloby na vypořádání SJM došlo k fikci jeho vypořádání. Soud tak musel žalobu na vypořádání dluhů ze zaniklého SJM zamítnout. 7. Nad rámec odůvodnění rozsudku je vhodné uvést, že žalobce trval na projednání žaloby o vypořádání zaniklého SJM i přes to, že soudem byl upozorněn na nastalou fikci vypořádání SJM a i přes zmínku, že žalobce se nedomáhá regresní úhrady toho, co z výlučných prostředků uhradil na výlučný dluh manželky ze zaniklého SJM (přičemž již toto poučení bylo na samé hraně zapovězeného hmotněprávního poučení soudem). Setrval-li žalobce na požadavku vypořádat SJM, nemohl tak být se svým nárokem úspěšný. 8. Nutno podotknout, že i kdyby podal bezvadnou žalobu na vypořádání dluhu ze zaniklého SJM včas, nevyvolal by jím patrně zamýšlený efekt, tedy přikázání dluhu výlučně do jeho vlastnictví a uložení bývalé manželce povinnosti mu polovinu z přikázaného dluhu uhradit. S ohledem k závěrům uvedeným v rozhodnutí Nejvyššího soud ČR ve věci 22 Cdo 753/2020 ze dne 29. 6. 2021, podle nichž„ je-li v řízení o vypořádání společného jmění manželů přikázán společný dluh jen jednomu z manželů, nelze zásadně druhému z nich uložit povinnost uhradit peněžitou částku v rozsahu poměrné části přikázaného dluhu.“ Výrok, jehož by se tak žalobce v případě včasné žaloby domohl, by tak byl pouze výrokem akademickým a nemohl by vyústit v uložení povinnosti jeho bývalé manželce k úhradě podílu na společném dluhu. Navíc, bylo-li by předmětem úspěšného dokazování tvrzení žalobce, že původní dluh ze zaniklého manželství již zanikl, jelikož jej sám žalobce po zániku manželství uhradil prostřednictvím refinancování, nemohl by takový osamocený již zaniklý dluh být předmětem řízení o vypořádání SJM. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o.s.ř.), podle něhož procesně úspěšné žalované náleží náklady řízení v plné výši. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni [datum], lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 9.220 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, účast na jednání) v souladu s § 7 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalované a to do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Požadoval-li zástupce žalované i odměnu a režijní paušál za nahlédnutí do spisu, je vhodné zmínit, že takový úkon není úkonem právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu, za nějž by náležela odměna a režijní paušál. Nahlédnutí do spisu z vlastní iniciativy zástupce žalované nelze zaměňovat s úkonem podle písm. f) odst. 1 § 11 advokátního tarifu, který dopadá pouze na prostudování spisu při skončení vyšetřování v trestním řízení.