18 C 251/2022-17 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 4. 2022 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě uvedené smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit do 25. 6. 2020. Žalovaný čerpal svůj úvěr bezhotovostně. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, proto právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne [datum] s účinností ke dni 10. 12. 2021 postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 16. 12. 2021. Celková hodnota ke dni postoupení činila 12150 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 8000 Kč, neplacené smluvní pokuty ve výši 4000 Kč a neuhrazených paušálních nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaným na uvedený dluh nebylo uhrazeno ničeho, a to ani přes písemnou upomínku. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V dané věci žalobkyně již v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum], obchodních podmínek smlouvy o úvěru, relevantní části výpisu z účtu [anonymizováno] potvrzujícímu převedení verifikační platby žalovaným, relevantní části výpisu z účtu [anonymizováno] potvrzující čerpání úvěru převedením na účet žalovaného, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky vč. poštovního podacího archu, potvrzení o úplatě za postoupené pohledávky, upomínky 1, 2, 3, předžalobní upomínky vč. poštovního podacího archu, vzal soud v daném případě za zjištěné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2 a násl. zákona č. 145/2010 Sb. v rozhodném znění ve spojení s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění. 5. Podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě výše uvedené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěry, a to včetně poplatků za sjednání úvěru a případné smluvní pokuty. Žalovaný tuto svoji povinnost řádně a včas nesplnil, proto mu právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval smluvní pokutu ve výši 4000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni v souladu s ust. § 1895 a násl. obč. zákoníku v rozh. znění. Uvedené postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem. Vzhledem k tomu tedy, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním svých peněžitých závazků z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky, smluvní pokuty v souvislosti s prodlením žalovaného i nárok na zaplacení zákonného i smluvního úroku z prodlení, a to ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. Proto soud žalobě žalobkyně co do těchto částek vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když žalovanému uložil povinnost zaplatit tyto částky ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s. ř.