18 C 267/2022-20 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28.02.2022 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 44 452 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] na základě které původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 36 721 Kč, a to formou 60-ti týdenních splátek ve výši 613 Kč. Žalovaná nehradila své smluvní závazky řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Dne [datum] původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 24 052,74 Kč, když tato částka se sestává z jistiny ve výši 18 502 Kč a příslušenství ve výši 8 851,82 Kč. Žalovaná uvedenou částku žalobkyni přes upomínku neuhradila. Dále žalobkyně svou žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně zapůjčil žalované částku 30 000 Kč. Uvedenou smlouvu se nicméně žalobkyni nepodařilo dohledat, proto vzala svou žalobu zpět co do nároků uvedených v žalobě vyplývajících z této smlouvy, proto soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] řízení co do částky 25 950 Kč s příslušenstvím zastavil. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud za zjištěné skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce obsaženými v žalobě. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou smlouvu o půjčce, jejíž součástí byly i obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované půjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s poplatkem vrátit v pravidelných splátkách ve výši 613 Kč týdně, podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí půjčky ve výši 20 000 Kč (Smlouva o půjčce ze dne [datum], Obchodní podmínky). Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně tedy byla uzavřena smlouva o půjčce. Žalovaná svůj závazek poskytnutou částku splácet porušila, když přestala sjednané splátky hradit. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyně Smlouvou o postoupení pohledávek podle § 1879 občanského zákoníku v platném znění (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum]), což bylo žalované oznámeno (Oznámení o postoupení pohledávky). Zástupce žalobkyně vyhotovil a žalované odeslal předžalobní výzvu (Výzva k plnění, poštovní podací arch). Žádné další důkazy nebyly v řízení navrhovány, žalovaná zůstala v řízení zcela nečinná a neuváděla žádné skutečnosti ani důkazy na svoji obranu. 5. Dle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, v rozhodném znění, se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru a ze smlouvy o běžném účtu (§ 497 a § 708). 6. Dle § 497 obchodního zákoníku, v rozhodném znění, se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 504 obchodního zákoníku, v rozhodném znění, je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 8. Dle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 9. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce, přičemž po právní stránce hodnotí soud tento závazkový vztah jako smlouvu o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníku, která podléhá režimu tohoto zákona dle ust. § 261 odst. 3 písm. d). Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobkyně jako důvodný. Žalovaná nesplnila povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok, ačkoliv tato povinnost vyplývá ze smluvně převzatého závazku a ust. § 497 a § 504 obchodního zákoníku. Protože žalovaná nesplatila poskytnutý úvěr, v důsledku čehož se ocitla v prodlení, vzniklo žalobkyni, vedle práva na zaplacení dlužné částky rovněž právo na úhradu zákonného úroku z prodlení dle ust. § 369 odst. 1 obchodního zákoníku. Proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno a soud zavázal žalovanou povinností zaplatit žalobkyni předmětnou částku včetně jejího příslušenství ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je nutno s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby hledět na žalobkyni s odkazem na ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. jako na částečně neúspěšnou. Vzhledem k tomu pak, že co do zbytku bylo žalobě vyhověno, rozhodl soud ve výsledku tak, že žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal.