20 C 157/2022-79 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 18. 3. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 36 840,86 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 4. 8. 2015 smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 2 064,14 Kč, a to počínaje dnem 15. 9. 2015, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 21,90 % p. a. Nedílnou součástí smlouvy pak je Sazebník poplatků. Žalobkyně svůj závazek splnila a dne 4. 8. 2015 úvěr žalovanému poskytla, a to bezhotovostním převodem prostředků na účet žalovaného. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a v souladu s odst. 13 a 14 Produktových podmínek, jež jsou nedílnou součástí Smlouvy o úvěru, prohlásila úvěr poskytnutý dle Smlouvy o úvěru dopisem ze dne 19. 5. 2020 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž ve smyslu Produktových podmínek porušil svoji splátkovou povinnost dle Smlouvy o úvěru. Žalovaný dne 24. 6. 2020 uzavřel s žalobkyní splátkovou dohodu, v rámci které výslovně uznal svůj dluh v plné výši včetně veškerých poplatků a pokut a zavázal se dluh opětovně splácet v pravidelných měsíčních splátkách 1 000 Kč. Žalovaný však ani tuto dohodu nedodržel a dlužnou částku zcela nesplatil. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 36 840,86 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 25. 2. 2022 ve výši 1 401,12 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 36 840,86 Kč od 26. 2. 2022 do zaplacení. Tyto dlužné částky žalovaný neuhradil ani poté, co byl ze strany žalobkyně k jejich uhrazení upomínán.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když tyto skutečnosti vyplynuly z žádosti o úvěr, smlouvy o úvěru ze dne 4. 8. 2015, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, produktových podmínek, sazebníku poplatků, výpisů z běžného a úvěrového účtu. Z oznámení ze dne 21. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr v celkové výši 52 840,86 Kč. V dohodě ze dne 24. 6. 2020 žalovaný uznal svůj dluh ze smlouvy č. , tel. číslo, ze dne 4. 8. 2015 ve výši 49 840,86 Kč a zavázal se jej hradit ve splátkách po 1 000 Kč. Pro případ prodlení s úhradou 3 splátek byla ujednána splatnost celého dluhu, a to 5. dnem po splatnosti třetí dlužné splátky.5. Žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak.6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2053 odst. 1 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.8. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. Soud má za zjištěné, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena platná úvěrová smlouva dle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku. Tato smlouva splňuje veškerá náležitosti, které splatnou smlouvou o úvěru spojuje občanský zákoník, taktéž splňuje náležitosti požadované zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalovaný svůj dluh uznal v dohodě ze dne 24. 6. 2020, když k tomuto dni dluh činil 49 840,86. Dlužná částka 36 840,86 Kč vyplývá z výpisu z úvěrového účtu. Tím že žalovaný řádně a včas nehradil, dostal se do prodlení, pak soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do úroku z prodlení ( § 1970 obč. zák.).9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 652 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 474 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobce opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny.10. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 o.s.ř.