20 C 177/2022-59 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 21. 4. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 2 067,47 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. a II. rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále též jen„ Banka“) a žalovaným byla uzavřena dne 15. 1. 2020 Smlouvu o úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] (dále jen Smlouva o úvěru), v níž se Banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 495,38 Kč, a to počínaje dnem 18. 2. 2020, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 17,20 % p.a. Nedílnou součástí smlouvy pak je Sazebník poplatků banky. Banka svůj závazek splnila a dne 15. 1. 2020 úvěr žalovanému poskytla, a to bezhotovostním převodem prostředků na účet žalovaného. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu Banka využila svého práva a v souladu s Produktovými podmínkami Banky, jež jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, prohlásila úvěr dopisem ze dne 22. 6. 2020 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami zároveň. Dále se žalobkyně žalobou podanou k soudu dne 4. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 1 552,72 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. a II. rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi Bankou a žalovaným byla uzavřena dne 24. 10. 2019 Smlouvu o úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] (dále jen Smlouva o úvěru č. 2), v níž se Banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 18 měsíčních splátkách ve výši 644,27 Kč, a to počínaje dnem 18. 11. 2019, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 19,3 % p.a. Nedílnou součástí smlouvy pak je Sazebník poplatků banky. Banka svůj závazek splnila a dne 24. 10. 2019 úvěr žalovanému poskytla, a to bezhotovostním převodem prostředků na účet žalovaného. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu Banka využila svého práva a v souladu s Produktovými podmínkami Banky, jež jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, prohlásila úvěr dopisem ze dne 22. 6. 2020 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami zároveň. Banka dne 16. 9. 2021 postoupila obě pohledávky žalobkyni. Žalovaný doposud své výše popsané povinnosti nesplnil a dlužný, splatný úvěr nezaplatil, a to ani po zaslání předžalobních výzev. 2. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud spojil řízení o podaných žalobách ke společnému projednání. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními obsaženými v žalobě. Banka a žalovaný si dne 15. 1. 2020 ujednali, že Banka poskytne žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný ji bude splácet po dobu 24 měsíců splátkami ve výši 495,38 Kč. Úrok byl sjednán částkou 17,20 % ročně. Žalovaný částku 10 000 Kč obdržel dne 15. 1. 2020 (výpis z úvěrového účtu). Banka zesplatnila pro neplacení poskytnutý úvěr dopisem ze dne 24. 6. 2020, kde stanovila splatnost dluhu do 8. 7. 2020. Dluh žalovaného k tomuto datu činil 11 067,47 Kč a skládal se z jistiny 10 000 Kč, smluvních úroků ve výši 723,22 Kč, úroků z prodlení 44,25 Kč a nákladů na upomínání 300 Kč. Banka a žalovaný si dne 24. 10. 2019 ujednali, že Banka poskytne žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný ji bude splácet po dobu 18 měsíců splátkami ve výši 644,27 Kč. Úrok byl sjednán částkou 19,30 % ročně. Žalovaný částku 10 000 Kč obdržel dne 24. 10. 2019 (výpis z úvěrového účtu). Banka zesplatnila pro neplacení poskytnutý úvěr dopisem ze dne 24. 6. 2020, kde stanovila splatnost dluhu do 8. 7. 2020. Dluh žalovaného k tomuto datu činil 9 552,40 Kč a skládal se z jistiny 8 493,03 Kč, smluvních úroků ve výši 701,19 Kč, úroků z prodlení 58,50 Kč a nákladů na upomínání 300 Kč. Obě pohledávky banka převedla na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 9. 2021. 6. Žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. <i>7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.</i> <i>9. Podle čl. II. odst. 1 zákona č. 86/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.</i> 10. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že žaloby byly podány co do jistin zcela důvodně. Soud má za zjištěné, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny platně úvěrové smlouvy dle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku Tyto smlouvy splňují veškerá náležitosti, které splatnou smlouvou o úvěru spojuje občanský zákoník, taktéž splňuje náležitosti požadované zákonem o spotřebitelském úvěru. Obě úvěrové smlouvy byly zesplatněny dopisy ze dne 24. 6. 2020 a splatnost byla stanovena do 8. 7. 2020. Dlužné částky 2 067,47 Kč a 1 552,72 Kč vyplývají z výpisů z úvěrových účtů a platební historie. Ze zesplatňujících dopisů vyplývá, že celý dluh byl splatný do 8. 7. 2020 s nikoliv do 22. 6. 2020, jak tvrdila žalobkyně. Úroky z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. ke dni 9. 7. 2020 (první den prodlení) proto činí 8,25 % ročně a nikoliv žalobkyní požadovaných 10 % ročně. Protože se žalovaný dostal do prodlení až po účinnosti zákona č. 86/2020 Sb., tedy po 24. 4. 2020, uplatní se pro požadované úroky od 17. 9. 2021 do zaplacení omezení podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, proto soud výrokem II. zamítl požadavek na přiznání úroku 8,95 % ročně z částky 2 067,47 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 11,05 % ročně z částky 1 552,72 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. 11. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 90,87 % a neúspěch 9,13 % má proto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu 81,74 % účelně vynaložených nákladů řízení. Ty spočívají pouze v soudních poplatcích ve výši 2 x 400 Kč a dvou paušálních náhradách podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 2 x 100 Kč. Náhrada nákladů proto činí 817,40 Kč Náklady řízení je třeba zaplatit k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Náhradu nákladů spojených s právním zastoupením soud žalobkyni nepřiznal. Vzhledem k množství pohledávek nabytých postoupením je zřejmé, že žalobkyně je inkasní agenturou, jež si má vymáhání pohledávek zajistit vlastním aparátem. Navíc nelze přehlédnout, že členem dozorčí rady žalobkyně je zástupce žalobkyně advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dále že statutárním orgánem žalobkyně je [anonymizováno] [jméno] [příjmení], společnice advokátní společnosti [právnická osoba]. Advokátní zastoupení žalobkyně je tedy zjevným zneužitím práva na právní zastoupení za účelem navýšení dlužné částky (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 585/17) a je dále neúčelné, když podání žaloby byl schopen obstarat statutární orgán žalobkyně osobně. Stejně tak neúčelné bylo podání dvou bagatelních žalob, ačkoliv obě pohledávky žalobkyně nabyla stejnou smlouvou o postoupení pohle