20 C 188/2022-65 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 12. 5. 2022 a doplněnou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 308 303,95 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 8. 4. 2019 smlouvu o [příjmení] půjčce [číslo] v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 352 000 Kč, žalovaný se jej zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 8,9 % ročně a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku. Na základě této smlouvy byl žalovanému dne 8. 4. 2019 poskytnut požadovaný úvěr, žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, když se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Na základě produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba] přistoupila banka dne 6. 9. 2021 k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 307 303,95 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 000 Kč. Uplatněné bylo též příslušenství pohledávky, a to kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 14 723,73 K, kapitalizovaný úroku z prodlení ve výši 1 327,42 Kč, úrok ve výši 8,90 % ročně z částky 307 303,95 Kč od 15. 10. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 307 303,95 Kč od 15. 10. 2021 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 25. 10. 2021 mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] byla pohledávka postoupena žalobkyni. Žalovaný na pohledávky nic neuhradil ni na základě předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o [anonymizováno] půjčce [číslo] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele [právnická osoba], poskytnout žalovanému úvěr ve výši 352 000 Kč a závazek žalovaného, tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 8,9 % ročně splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 586 Kč. Nedílnou součástí smlouvy tvořily obchodní podmínky. Z výpisu spotřebitelského úvěru soud zjistil, kdy a jaké částky žalovaný čerpal a jakým způsobem se žalovaný dostal do prodlení se splácením poskytnutého úvěru. Dle prohlášení o okamžité splatnosti úvěru ze dne 6. 9. 2021 soud zjistil, že s ohledem na porušení povinnosti žalovaného společnost [právnická osoba] přistoupila dne 6. 9. 2021 k zesplatnění dluhu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2021 soud zjistil, že žalobkyně se stala věřitelkou shora uvedené pohledávky. Postoupení bylo řádně žalovanému oznámeno (oznámení o postoupení pohledávek). <i>5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 6. Po zjištění skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 352 000 Kč, žalovaný se však dostal se splácením úvěru do prodlení a proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán a celý úvěr zesplatnil a to včetně sjednaných úroků a poplatků. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s ustanovením § 1879 a následujících občanského zákoníku. Soud tak žalobě v převážné části vyhověl (výrok I.). Tím, že se žalovaný dostal do prodlení, pak soud shledal taktéž důvodný požadavek žalobce co do zákonného úroku z prodlení, když tento požadavek je v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku. <i>7. Podle § 122 odst. 4 zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.</i> <i>8. Podle čl. II. odst. 1 zákona č. 86/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.</i> 9. Protože se žalovaný dostal do prodlení až po účinnosti zákona č. 86/2020 Sb., uplatní se pro požadovaný úrok od 15. 10. 2021 do zaplacení omezení podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, proto soud výrokem II. zamítl požadavek na přiznání úroku z částky 307 303,95 Kč od 15. 10. 2021 do zaplacení co do 0,4 %. Podle výpočtu soudu byl však úrok od 16. 3. 2021 do 14. 10. 2021 vypočten v souladu s tímto ustanovením. 10. Žalobkyně měla ve převážný úspěch a její neúspěch byl pouze nepatrný má proto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Ty spočívají pouze v soudním poplatku ve výši 12 333 Kč a dvou paušálních náhradách podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 2 x 300 Kč Náklady řízení je třeba zaplatit k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Náhradu nákladů spojených s právním zastoupením soud žalobkyni nepřiznal - vzhledem k množství pohledávek nabytých postoupením je zřejmé, že žalobkyně je inkasní agenturou, jež si má vymáhání pohledávek zajistit vlastním aparátem. Navíc nelze přehlédnout, že členem dozorčí rady žalobkyně je zástupce žalobkyně advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dále že statutárním orgánem žalobkyně je [anonymizováno] [jméno] [příjmení], společnice advokátní společnosti [právnická osoba] Advokátní zastoupení žalobkyně je tedy zjevným zneužitím práva na právní zastoupení za účelem navýšení dlužné částky (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 585/17) a je dále neúčelné, když podání žaloby byl schopen obstarat statutární orgán žalobkyně osobně. 11. V obou případech ke splnění povinnosti žalovanému byla ustanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.