20 C 21/2022-48 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 429 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z jistiny 22 429 Kč za období od 6. 3. 2013 do 20. 1. 2020 v zákonné sazbě v celkové výši 11 033,57 Kč s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 22 429 Kč za období od 25. 7. 2013 do 20. 1. 2020 v sazbě 19,98 % ročně v celkové výši 29 514,43 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z žalované jistiny 22 429 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 19,98 % ročně z téže částky za totéž období. Žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným 30. 5. 2012 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč a ten se zavázal ji vrátit spolu s poplatkem ve výši 20 900 Kč představující úrok 3 192 Kč, poplatek za administrativní činnost 4 750 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 12 958 Kč. Půjčka měla být splacena v 60 týdenních splátkách po 765 Kč, žalovaný však uhradil pouze celkem 8 278,25 Kč. Žalobkyně započetla tuto částku částečně na jistinu a částečně na poplatek, ale podanou žalobou požaduje po žalovaném pouze nesplacenou jistinu s příslušenstvím. 2 Žalovaný se k věci nevyjádřil, vydaný platební rozkaz byl pro nedoručení do vlastních rukou žalovaného podle § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů, žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil již v podané žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, čímž se jeho souhlas podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá, postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 3 Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřeli 30. 5. 2012 smlouvu o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka 25 000 Kč. Ten se zavázal vrátit ji v 60 týdenních splátkách po 765 Kč, včetně sjednaného poplatku ve výši 20 900 Kč (smlouva). Pohledávka za žalovaným byla původní věřitelkou postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 (smlouva o postoupení pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020). Soudu je známo, že průměrná úroková sazba úvěrů na spotřebu domácností při fixaci nad jeden rok činila v květnu 2012 ročně 14,75 % (statistické údaje ČNB). <i>4 Podle § 3028 občanského zákoníku v platném znění tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>5 Podle § 657 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>6 Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>7 Podle § 41 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.</i> 8 Soud po právním posouzení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze částečně. Částka 16 721,75 Kč představuje dlužnou jistinu po zohlednění plnění žalovaného ve výši 8 278,25 Kč. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně platně smlouvu o půjčce v souladu s § 657 a násl. tehdy účinného občanského zákoníku, nicméně porušil podmínky smlouvy a přestal pravidelné splátky hradit. Žalovaný tak nesplnil svou smluvní povinnost vrátit v dohodnutém termínu poskytnuté peníze. Soud žalobě vyhověl v části požadované jistiny se zohlednění plnění žalovaného ve výši 8 278,25 Kč výlučně na jistinu z důvodů uvedených níže, včetně příslušenství z této jistiny v podobě zákonného úroku z prodlení v souladu s § 517 odst. 2 ObčZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného, tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 9 Jde-li o souhrnný poplatek, soud shledal tento nárok jako neplatný. Žalobkyní požadovaný nárok zastírá nepřiměřené úročení půjčených peněz a není poplatkem v pravém slova smyslu, kterým by bylo placeno za poskytnutou službu. Podle soudu je smyslem a účelem sjednaného poplatku generovat větší zisk z poskytnutých peněz, než sjednaný úrok 19,98 % ročně. Takové ujednání je proto neplatné podle § 39 OZ pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 OZ. Úrok sjednaný v celkové výši převyšující 72 % ročně totiž několikanásobně převyšuje obvyklou úrokovou míru bank v době poskytnutí půjčky (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že tvrzený poplatek, který má sloužit mimo jiné i ke krytí inkasa pohledávek, je požadován i za inkasa, která vůbec realizována nebyla. V souladu s ust. § 41 občanského zákoníku soudu shledal neplatnou pouze část smlouvy týkající se poplatků včetně úroku, jelikož tato ujednání byla podle soudu od sebe neoddělitelná, protože předchůdkyně žalobkyně by žalovanému jistě zápůjčku bez celého souhrnného„ poplatku“ neposkytla. Plnění poskytnuté žalovaným ve výši 8 278,25 Kč proto soud započetl na jistinu. Soud výrokem II. tedy zamítl žalobu co do části požadované jistiny ve výši 5 707,25 Kč, představující úhradu žalobkyní započtenou na poplatek, ve skutečnosti však představující úhradu jistiny a zbylé požadované příslušenství. 10 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., a rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný žádné náklady řízení nevznikly.