20 C 223/2021-43 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 23. 6. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 132 Kč s příslušenstvím. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaný se žalobkyní uzavřel dne 27. 2. 2017 smlouvu o úvěru ve výši 26 550 Kč sestávající se z jistiny ve výši 15 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 11 550 Kč, podle které měla žalovaný splácet týdně 443 Kč se splatností první splátky do sedmého dne od podpisu smlouvy a další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 16 418 Kč se započetla na půjčenou jistinu v poměru 56,497 % a v poměru 43,503 % na souhrnný poplatek. Žalovaná částka 10 132,00 Kč se tak skládá z nesplacené půjčené jistiny a z nesplacené části souhrnného poplatku. Pro případ prodlení žalované se zaplacením jakékoliv splátky bylo mezi účastníky sjednáno, že se stává splatný celý zbylý dluh v termínu splatnosti další týdenní splátky. Žalovaný hradil nepravidelně a na dlužnou částku uhradil částku ve výši 16 418 Kč, když s ohledem na výši týdenní splátky se stal celý dluh splatný ke dni 20. 11. 2017. Žalobkyně ovšem požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy od 24. 4. 2018. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o. s. ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 27. 2. 2017 mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, když na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 550 Kč, tedy celkem částku 26 550 Kč, vrátit žalobkyni zpět v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 442,50 Kč se splatností první splátky od 6. 3. 2017. Souhrnný poplatek byl rozčleněn na úrok 5 250 Kč, poplatek za zpracování a doručení 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 300 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 66 % p.a. <i>5. Podle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 547 obč. zák. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>7. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 8. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná. Mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalovanému byla poskytnuta peněžitá částka ve výši 15 000 Kč a vedle této částky se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 26 550 Kč. I když tato částka byla formálně rozdělena na položku úrok 5 250 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 3000 a poplatek za hotovostní inkaso 3 300 Kč, tak sjednána byla úroková sazba 66 % ročně, což odpovídá právě částce 11 550 Kč, proto celá tato částka je soudem považována za úrok. Podle soudu se jedná dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v únoru 2017 činila 12,17 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni ze dne 16.8.2018 pod č.j. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Jelikož žalobkyně tvrdila, že žalovaný na domnělý úvěr uhradil více, než kolik činila poskytnutá jistina úvěru, nedošlo na straně žalovaného ani k bezdůvodnému obohacení. Naopak podle soud žalovaný„ přeplatil“ žalobkyni o částku 1 418 Kč. 9. Výrok II. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.