20 C 226/2022-44 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 62 256,39 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o úvěrovém rámci a úvěrové kartě [číslo] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši 55 000 Kč. K prvnímu čerpání došlo dne 15. 6. 2010, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost aktuálně čerpanou částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru. Žalovaný prostřednictvím kreditní karty čerpal celkem částku 256 310,85 Kč. Žalovaný svoji povinnost splácet úvěr řádně nesplnil, žalobkyně proto dopisem ze dne 28. 9. 2021 prohlásila celý dluh žalované za splatný. Splatnost nastala dne 27. 9. 2021. Žalovaná částka se skládá ze splátek splatných do zesplatnění pohledávky ve výši 12 820 Kč, doplatku jistiny 47 237,64 Kč, smluvní pokuty ve výši dle sazebníku, tj. 10 % z dlužných splátek, tedy 1 282 Kč, úroku z prodlení ve výši dle sazebníku 266,75 Kč, poplatků za odeslání upomínky po 150 Kč dle sazebníku ve výši 450 Kč a poplatku za odeslání sdělení o zesplatnění všech závazků žalovaného 200 Kč, tedy celkem 62 256,39 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv jim byla žaloba a výzva doručeny (žalovanému fikcí). Proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 6. 9. 2009 soud zjistil, že jejím obsahem je žádost žalovaného o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem ve výši nejméně 3 000 Kč a vydání úvěrové karty, a to podle Obchodních podmínek. Nedílnou součást smlouvy tvořily tyto obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány, kdy tyto opravňovaly žalobkyni jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovaným. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného vedeného žalobkyní soud zjistil, že žalovaný z tohoto účtu vyčerpal prostřednictvím kreditní karty ke dni 5. 9. 2021 částku 54 549,39 Kč a dluh za minulé období k témuž dni činil 11 873,75 Kč. Úvěrový rámec přitom činil 55 000 Kč, a to při úrokové sazbě 1,69 % měsíčně, tedy 20,28 % ročně. Žalovaný byl v prodlení se úhradou 4 splátek. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému dne 8. 9. 2021 soud zjistil, že jeho obsahem je odstoupení od shora specifikované úvěrové smlouvy a dále pak výzva na žalovaného, aby uhradil dlužnou částku v celkové výši 62 191,76 Kč, skládající se z dlužné jistiny 47 237,64 Kč, dlužných splátek vč. smluvní pokuty 14 754,12 Kč a nákladů a poplatků 200 Kč. <i>5. Dle ust. 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, v rozhodném znění, se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru a ze smlouvy o běžném účtu. Dle ust. § 497 obchodního zákoníku, v rozhodném znění, se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 504 obchodního zákoníku, v rozhodném znění, je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. Dle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle § 1 odst. 2 obchodního zákoníku ve spojení s § 544 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.</i> 6. Soud svá skutková zjištění popsaná výše vyhodnotil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníku, které podléhají režimu tohoto zákona dle ust. § 261 odst. 3 písm. d). Použití staré právní úpravy (před účinností zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z.) je odůvodněno ustanovením § 3028 odst. 3 o.z. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobkyně jako důvodný. Žalovaný nesplnil svoji povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, poplatky, ačkoliv tato povinnost vyplývá ze smluvně převzatého závazku a ust. § 497 a § 504 obchodního zákoníku. Protože žalovaný nesplatil poskytnutý úvěr, v důsledku čehož se ocitl v prodlení, vzniklo žalobkyni, vedle práva na zaplacení nevráceného úvěru včetně všech poplatků i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení, který žalobkyně požaduje z jistiny dluhu po odečtení smluvní pokuty od prvního dne prodlení žalovaného. Proto bylo žalobě v rozsahu částky 60 257,64 Kč vyhověno a soud zavázal žalovaného povinnosti zaplatit žalobkyni předmětnou částku včetně jejího příslušenství ve lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok I.) 7. Co se však týče požadované smluvní pokuty ve výši 1 282 K, které se žalobkyně domáhá podl čl. VI. odst. 6 smluvních podmínek, soud dospěl k závěru, že tomuto požadavku nelze vyhovět, neboť smluvní pokuta nebyla sjednána ve vlastní spotřebitelské smlouvě, ale pouze odkazem na obchodní podmínky ve spojení s dalším odkazem na sazebník (nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2003 sp. zn. I. ÚS 3512/11). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná a její neúspěch představoval jen nepatrnou část předmětu řízení, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 720,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 491 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 62 256,39 Kč sestávající z částky 3 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 760 Kč ve výši 2 469,60 Kč Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.