20 C 251/2022-75 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 2. 6 2022 a doplněnou dne 21. 9. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 189 573,64 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 14. 1. 2019 smlouvu o Půjčce [anonymizována dvě slova] [číslo], v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč, žalovaný se jej zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 14,9 % ročně a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut požadovaný úvěr, žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, když se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Na základě produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba] přistoupila banka dne 11. 8. 2021 k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 188 026,64 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 547 Kč. Uplatněné bylo též příslušenství pohledávky, a to kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 27 303,21 Kč za období od 16. 5. 2020 do 13. 9. 2021, kapitalizovaný úroku z prodlení ve výši 592,30 Kč za stejné období, úrok ve výši 14,9 % ročně z částky 188026,64 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 188 026,64 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 9. 2021 mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] byla pohledávka postoupena žalobkyni. Žalovaný na pohledávky nic neuhradil ni na základě předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o Půjčce [anonymizována dvě slova] [číslo] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele [právnická osoba], poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a závazek žalovaného, tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 14,9 % ročně splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 214,46 Kč. Nedílnou součástí smlouvy tvořily obchodní podmínky. Z výpisu spotřebitelského úvěru soud zjistil, kdy a jaké částky žalovaný čerpal a jakým způsobem se žalovaný dostal do prodlení se splácením poskytnutého úvěru. Uvedené skutečnosti zcela odpovídají tvrzením žalobkyně uvedeným v prvním odstavci odůvodnění. Dle prohlášení o okamžité splatnosti úvěru ze dne 11. 8. 2021 soud zjistil, že s ohledem na porušení povinnosti žalovaného společnost [právnická osoba] přistoupila k zesplatnění dluhu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 9. 2021 soud zjistil, že žalobkyně se stala věřitelkou shora uvedené pohledávky. Postoupení bylo řádně žalovanému oznámeno (oznámení o postoupení pohledávek). <i>5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 6. Po zjištění skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána z převážné části důvodně. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč, žalovaný se však dostal se splácením úvěru do prodlení a proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán a celý úvěr zesplatnil a to včetně sjednaných úroků a poplatků. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s ustanovením § 1879 a následujících občanského zákoníku. Soud tak žalobě v převážné části vyhověl (výrok I.). Tím, že se žalovaný dostal do prodlení, pak soud shledal taktéž důvodný požadavek žalobce co do zákonného úroku z prodlení, když tento požadavek je v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku. <i>7. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. č. 86/2020 Sb., u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.</i> <i>8. Podle čl. II. odst. 1 zákona č. 86/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.</i> 9. Protože se žalovaný dostal do prodlení až po účinnosti zákona č. 86/2020 Sb., uplatní se pro požadovaný úrok od 10. 11. 2021 (90 dní od zesplatnění dne 11. 8. 2021) do zaplacení omezení podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, proto soud výrokem II. zamítl požadavek na přiznání úroku z částky 188 026,64 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení co do 6,4 % ročně. Podle soudu je úrok do 9. 11. 2021 požadován v souladu s tímto ustanovením. 10. Žalobkyně měla ve převážný úspěch a její neúspěch byl pouze nepatrný má proto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Ty spočívají pouze v soudním poplatku ve výši 7 584 Kč a dvou paušálních náhradách podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 2 x 300 Kč Náklady řízení je třeba zaplatit k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Náhradu nákladů spojených s právním zastoupením soud žalobkyni nepřiznal. Vzhledem k množství pohledávek nabytých postoupením je zřejmé, že žalobkyně je inkasní agenturou, jež si má vymáhání pohledávek zajistit vlastním aparátem. Navíc nelze přehlédnout, že členem dozorčí rady žalobkyně je zástupce žalobkyně advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dále že statutárním orgánem žalobkyně je [anonymizováno] [jméno] [příjmení], společnice advokátní společnosti [právnická osoba] Advokátní zastoupení žalobkyně je tedy zjevným zneužitím práva na právní zastoupení za účelem navýšení dlužné částky (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 585/17) a je dále neúčelné, když podání žaloby byl schopen obstarat statutární orgán žalobkyně osobně. 11. V obou případech ke splnění povinnosti žalovanému byla ustanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.