20 C 4/2022-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 10. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 1 530 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne [datum] použila veřejný dopravní prostředek, jehož provozovatelem je žalobkyně, a nevykázala se na výzvu kontrolního orgánu platnou jízdenkou, proto jí byla uložena kontrolním orgánem žalobkyně povinnost zaplatit výše uvedenou částku. Žalovaná ji však dosud nezaplatila. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, vydaný elektronický platební rozkaz byl pro nedoručení do vlastních rukou žalované zrušen podle § 173 odst. 2 o.s.ř. 3. Soud v této věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, zároveň žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, jeho souhlas se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá. 4. Soud má v dané věci za zjištěné, že žalovaná se při kontrole provedené pověřenou osobou žalobkyně neprokázala platným jízdním dokladem dne [datum] v [údaj o čase] hod. ve voze linky [anonymizována dvě slova] (zápis o provedené přepravní kontrole včetně informace pro cestující). Dlužnou částku představující nezaplacené jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč dle Smluvních přepravních podmínek [anonymizována dvě slova] dopravy a Tarifu [anonymizována dvě slova] dopravy žalovaná do dnešního dne přes výzvu (předžalobní výzva ze dne 12. 10. 2021, potvrzení o odeslání písemnosti) žalobkyni nezaplatila. 5. V daném případě dospěl soud k závěru, že na základě přepravní smlouvy uzavřené mezi účastníky podle § 2550 občanského zákoníku použila žalovaná veřejný dopravní prostředek, jehož provozovatelem je žalobkyně, aniž by se na výzvu kontrolního orgánu prokázala platným jízdním dokladem, a že povinnost uloženou jí kontrolním orgánem žalobkyně zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému dosud nesplnila, ačkoli jí tuto povinnost ukládá § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994, o drahách. Proto bylo žalobě vyhověno jak co do jistiny představované nezaplaceným jízdným a přirážkou k jízdnému, jejíž výše odpovídá Tarifu [anonymizována dvě slova] dopravy a nepřesahuje částku uvedenou v § 37 odst. 6 citovaného zákona, tak co do úroku z prodlení, neboť počátek prodlení i výše úroku z prodlení jsou v souladu s § 1970 občanského zákoníku a s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalované byla ke splnění této povinnosti podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř., určena běžná třídenní lhůta. 6. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a proto jí soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř. přiznal plnou náhradu nákladů, které v tomto řízení účelně vynaložila. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3x 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř.. Při posuzování výše odměny advokáta a režijních paušálů soud postupoval dle uvedeného ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění vzhledem k tomu, že všechny podmínky pro užití uvedeného ust. § 14b cit. vyhl. byly splněny. Celkem tak náklady vynaložené v tomto řízení žalobcem činí 1 489 Kč, a proto v této výši byly žalobkyni přiznány tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. I v tomto případě byla lhůta k plnění určena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a místem plnění byl určen zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.