20 C 76/2020-282 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou podanou dne 10. 3. 2020 a doplněnou podáním ze dne 2. 6. 2020 domáhal proti žalované jednak zaplacení částky 305 592 Kč z titulu odstupného a dále náhrady za ztrátu na výdělku za období od 18. 3. 2017 v podobě měsíční renty, když za část měsíce března 2017 požadoval částku 4 286 Kč, za každý z měsíců roku 2017 požadoval 9 490 Kč, za každý z měsíců roku 2018 požadoval 10 146 Kč, za každý z měsíců roku 2019 požadoval 10 386 Kč a za každý z měsíců od ledna do dubna 2020 požadoval 11 448 Kč. Od měsíce května do budoucna požadoval náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 11 448 Kč měsíčně, a to do každého desátého dne v měsíci předem. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce utrpěl dne 2. 10. 2015 pracovní úraz, když při manipulaci s boxem ve výšce 160 cm došlo k úrazu ramene. Vlivem pracovního úrazu byl žalobci přiznán invalidní důchod od 9. 11. 2016 pro invaliditu I. stupně. Podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně- lékařských služeb dne 17. 3. 2017 pozbyl žalobce dlouhodobě způsobilost konat dosavadní práci a byl přeřazen s účinností od 20. 3. 2017 ze zdravotních důvodů na pozici úklidového dělníka. Tuto práci však žalobce nebyl podle něj schopen vykonávat a proto došlo k ukončení pracovního poměru dohodou ke dni 17. 3. 2017. Jelikož hlavním důvodem dohody o skončení pracovního poměru bylo pozbytí zdravotní způsobilosti výkonu práce žalobce, domáhá se žalobce odstupného, na které má nárok podle § 67 odst. 2 zákoníku práce ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku, který činil 25 466,28 Kč. Ze stejné výše výdělku vycházel také pro účely výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 18. března 2017 do budoucna. Uvedl, že je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a výše minimální mzdy platná v první den zařazení uchazeče do evidence činila 11 000 Kč. Pobírá taktéž invalidní důchod, který v roce 2017 činil 4 976 Kč, v roce 2018 činil 5 211 Kč, v roce 2019 činil 5 867 Kč, v roce 2020 činil 6 374 Kč, v podání ze dne 12. května 2022, ve kterém žalobce písemně podal svůj závěrečný návrh ve věci, snížil požadavek na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období roku 2021 na částku 11 183 Kč a za období roku 2022 do budoucna na částku 10 492 Kč, což odůvodnil zvýšením částky invalidního důchodu. 2. Vzhledem k tomu, že snížením požadované měsíční výše ztráty na výdělku za roky 2021, 2022 a dále došlo fakticky k částečnému zpětvzetí žaloby v uvedeném rozsahu měsíčních náhrad, a protože s tímto částečným zpětvzetím žaloby vyslovila žalovaná výslovně souhlas podáním ze dne 16. května 2022, soud řízení v uvedeném rozsahu podle ustanovení § 96 o.s.ř. zastavil (výrok II. tohoto rozsudku). 3. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že žalobce v dohodě o skončení pracovní poměru prohlásil, že nemá vůči žalované z titulu pracovního poměru nebo v souvislosti s ním žádné neuhrazené nároky. Dohoda o skončení pracovního poměru byla uzavřena na žádost žalobce, když tento odmítl přeřazení na jinou práci poté, kdy byl shledán zdravotně nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce, dále že žalobce neprokázal, že by ke ztrátě způsobilosti k výkonu práce došlo v důsledku pracovního úrazu a také, že invalidní důchod byl žalobci přiznán z důvodu jiného obecného onemocnění nesouvisejícího s pracovním úrazem. Dále doplnil, že žalobci byla nabídnuta práce úklidového dělníka, což byla pracovní pozice vytvořená speciálně pro žalobce, předtím, ani potom, tato pracovní pozice neexistovala. Ačkoliv zpočátku žalovaná nároky žalobce zpochybňovala zcela, tak v závěrečném návrhu datovaném dne 12. května 2022 uvedla, že z dokazování vyplynulo, že pracovní poměr žalobce u žalované skončil v důsledku pracovního úrazu a je tak dán nárok žalobce na zaplacení odstupného ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku. Ten by však měl být vypočítán z průměrného výdělku žalobce ve výši 20 859 Kč a tento nárok tak činí částku 250 308 Kč s úrokem z prodlení nejdříve od 11. 3. 2020. Ohledně náhrady za ztrátu na výdělku žalovaná nesouhlasila s její výší, ale uvedla, že základ tohoto nároku byl v řízení prokázán. Žalobce byl zdravotně způsobilý k výkonu práce úklidového dělníka, kterou mu žalovaná nabídla. Pravděpodobný výdělek na této pracovní pozici by činil 15 440 Kč, když tato by byla tvořena základní mzdou ve výši 11 000 Kč, dalšími složkami mzdy a osobním ohodnocením ve výši 2 000 Kč a docházkovým bonusem ve výši 2 000 Kč a příspěvkem na dopravu ve výši 440 Kč. Navrhovala přiznat žalobci právo na náhradu za ztrátu na výdělku ve výši zohledňující uvedený pravděpodobný výdělek žalobce. Úrok z prodlení by měl být přiznán nejdříve od 11. března 2020 a žalobcem požadovaná renta do budoucna by měla být přiznána až od měsíce následujícího po měsíci, za který ztráta vznikne, nikoliv předem k desátému dni. 4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce pracoval pro žalovanou na základě pracovní smlouvy a to v období od 20. 8. 2007 do 24. 3. 2017, kdy byl pracovní poměr ukončen dohodou. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce dne 2. 10. 2015 cca v 7:30 hod. utrpěl úraz při manipulaci s boxem ve výšce cca 160 cm, když se snažil vyndat v něm uložený těžký náhradní díl. Začal pociťovat silnou bolest v rameni a následně měl pocit tzv. vypadlého ramene. K úrazu došlo při plnění pracovních úkolů pro žalovanou. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce byl dne 20. 3. 2017 přeřazen na pracovní pozici úklidového dělníka a s tímto přeřazením nesouhlasil. Při jednání soudu dne 29. 4. 2022 učinili účastníci za nesporné, že výplatní termín u žalované byl stanoven k 10. dni v měsíci následujícím po měsíci, za který přísluší mzda. Další nespornou skutečností bylo, že žalobce v době předcházejícího kalendářního čtvrtletí ani kalendářního roku před skončením pracovního poměru neodpracoval ani 21 pracovních dní. Nesporná tvrzení účastníků vzal soud za svá skutková zjištění. 5. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalkyně] soud zjistil, že žalobce nebyl ke dni 24. 3. 2017 schopen vykonávat práci na původní pracovní pozici skladníka, když hlavní příčinou pozbytí pracovní způsobilosti byl pracovní úraz ze dne 2. 10. 2015. Ztráta pracovní způsobilosti nastala v rozsahu 15- 25 %. Oproti tomu k výkonu práce na pracovní pozici úklidového dělníka byl žalobce i nadále způsobilým, když se jednalo o velmi lehkou práci, nemělo při ní docházet k žádnému extrémnímu zatížení a hmotnost materiálů, se kterými mělo být manipulováno, byla velice malá. Správnost posudkového závěru ostatně vyplývá taktéž z posudku o invaliditě vydaného [stát. instituce] dne 6. 11. 2019 a taktéž ze zjišťovací prohlídky Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 11. 2016, ze kterých vyplývá, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je středně těžké omezení hybnosti jednoho nebo dvou kloubů, omezení funkce končetiny pro manipulaci a přenášení těžkých břemen v rozsahu 15- 25 %. Míra poklesu pracovní schopnosti byla Okresní správou sociálního zabezpečení stanovena na 25 %. Z listiny označené jako přeřazení na jinou funkci ze zdravotních důvodů se ostatně taktéž podává, že žalovaná chtěla žalobce přeřadit na funkci úklidového dělníka z důvodu, že podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně- lékařských služeb, nemohl žalobce dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz (§ 41 odst. 1 písm. b) zákoníku práce). Z této listiny pak soud také zjistil, že za výkon práce úklidového dělníka by žalobci příslušela měsíční mzda ve výši 11 000 Kč hrubého. 6. Soud považuje za prokázané tvrzení žalované, že pracovní pozice úklidového dělníka byla u žalované vytvořena výhradně pro žalobce a že na této pracovní pozici nikdo dříve, ani poté, nepracoval. Plánovaná náplň práce tak, jak vyplývá z popisu pracovního místa úklidového dělníka (ve spise na čl. 8) byla přitom znalkyní hodnocena tak, že žalobce byl k výkonu této práce způsobilý. Pokud snad žalobce namítal, že vytvoření tohoto pracovního místa mělo být pouze fiktivní, tak soud se s tímto názorem neztotožnil. Svědkyně [jméno] [příjmení] při výpovědi uvedla, že pracovní pozice úklidového dělníka byla vytvořena výlučně pro žalobce. Podle její výpovědi i popisu pracovního místa se nejednalo pouze o úklid, ale také např. o kontrolu polepek ve skladech a různých indikací materiálů. Její popis náplně práce se shodoval s popisem tohoto pracovního místa. Uvedla, že tato pracovní pozice neexistovala předtím ani potom, přičemž pravdivost této výpovědi potvrzuje taktéž smlouva se [právnická osoba] [anonymizováno] z 22. 12. 2010 včetně jejích dodatků, ze které vyplývá, že úklidové práce byly zajištěny primárně prostřednictvím této společnosti. Taktéž ze zpráv Oblastního inspektorátu práce pro [příjmení] kraj a [územní celek] a Krajské hygienické stanice [příjmení] kraje vyplývá, že tyto orgány o existenci pracovní pozice úklidového dělníka ze své úřední činnosti neměli žádné povědomí. Svědkyně [příjmení]