20 C 76/2022-39 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu a upravenou podáním ze dne 22. 12. 2021 domáhala proti žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 84 901,31 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že„ [právnická osoba] se sídlem [IČO] (dále jen [anonymizováno]) a žalobkyně uzavřeli dne 2. 1. 2021 Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly pohledávky [anonymizováno], včetně pohledávky za žalovaným. [anonymizováno] žalovanému postoupení pohledávky písemně oznámila. [anonymizováno] uzavřela se žalovaným dne 27. 4. 2018 Smlouvu o úvěru vedenou na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. [anonymizováno] v době uzavření Smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Ode dne čerpání úvěru se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 13. 90% p.a. Žalovaný byl dle Smlouvy dále povinen platit poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou. Dle Smlouvy si smluvní strany dohodly, že úroky i ceny za úkony podle Smlouvy je [anonymizováno] oprávněna připisovat k jistině úvěru, a to vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce (kapitalizace). Žalovaný se zavázal splácet úvěr měsíčními splátkami. Žalovaný se však se splácením úvěrových splátek dostával do prodlení resp. poskytoval částečné plnění. Při prodlení s placením splátek v dohodnutém termínu byla [anonymizováno] rovněž oprávněna požadovat okamžité zaplacení celého zůstatku úvěru s výše popsaným příslušenstvím. [anonymizováno] tohoto svého práva využila a rozhodla o zesplatnění úvěru k datu 31. 10. 2020. Z výpisu z účtu žalovaného je patrné, že ke dni zesplatnění byla jistina vyčíslena na částku 84 901,31 Kč. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 84901,31 Kč. Žalobkyně v souladu s ustanovením § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, neuplatňuje úroky z prodlení za dobu od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020, když se na ně vztahuje zákaz nabíhání sankcí vztahujících se k prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru. Žalovaný po zesplatnění celého úvěru ničeho neuhradil, dlužná jistina tedy přesně odpovídá dlužné jistině ke dni zesplatnění. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě se účastníci na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů soud zjistil, že dne 27. 4. 2018 mezi sebou [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě [anonymizováno] poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč s úrokovou sazbou 13,9 %. Žalovaný úvěr čerpal dne tentýž den (podklady pro soudní řízení). Žalovaný se dle čl. 3 bodu 3.1 Smlouvy zavázal splácet poskytnutý úvěr a úroky z úvěru právnímu předchůdci žalobce pravidelnými 95 měsíčními splátkami ve výši 1 757 Kč vždy k 20.dni každého kalendářního měsíce, s tím, že první splátka bude zaplacena dne 21. 5. 2018 Smluvní strany si v čl. 4 Smlouvy sjednali cenu za vyřízení úvěru 1 000 Kč a v čl. 7 7.1 sjednaly právo [anonymizováno] na úhradu měsíčního paušálního poplatku za pojištění ve výši 175 Kč. Dopisem ze dne 31. 10. 2020 banka zesplatnila celý dluh žalovaného, který k tomuto dni činil 85 427 Kč (rozhodnutí o okamžité splatnosti). Aktivní legitimace žalobkyně je doložena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021 a jejími přílohami. Žalovanému bylo dopisem ze dne 9. 2. 2021 oznámeno postoupení pohledávky. Výše a skladba dlužné částky vyplývá z výpisu z účtu žalovaného označeného jako podklady pro soudní řízení. Předžalobní výzvou ze dne 16. 11. 2021 byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky. <i>5. Podle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2399 odst. 1 obč. zák. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>7. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 8. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobkyně jako zcela důvodný. Žalovaný nesplnil své smluvní povinnosti, ke kterým se zavázal ve smlouvě o úvěru poté, co obdržel částku 100 000 Kč, tak nesplnil svou povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok, ačkoliv tato povinnost vyplývá ze smluvně převzatého závazku a ust. § 2395 občanského zákoníku. Protože žalovaný nesplatil poskytnutý úvěr, v důsledku čehož se ocitl v prodlení, vzniklo žalobkyni, vedle práva na zaplacení dlužné částky, sjednaných úroků a dalších poplatků rovněž právo na úhradu zákonného úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. Proto bylo žalobě v tomto rozsahu výrokem I. rozsudku vyhověno a soud zavázal žalovaného povinnost zaplatit žalobkyni předmětnou částku včetně jejího příslušenství ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 013 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 397 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 84 901,31 Kč sestávající z částky 4 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení a podání žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 600 Kč ve výši 2 016 Kč Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Jako neúčelnou posoudil soud předžalobní výzvu ze dne 16. 11. 2021, jelikož žalovaný byl ve smyslu § 142a o.s.ř vyzván již zesplatňujícím dopisem ze dne 31. 10. 2020 a na možnost podání žaloby byl upozorněn současně s oznámením postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2021.