20 C 8/2022-55 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 10. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit ji částku 9 603,37 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně, obchodní společností [právnická osoba], [IČO], dne 11. 8. 2006 pod [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně uhradit spolu s poplatkem ve výši 13 280 Kč v 52 týdenních splátkách po 640 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 8. 2007. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a poslední příslušnou splátku uhradil dne 12. 6. 2007. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 10. 8. 2007. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Ke dni 10. 8. 2007 činila dlužná jistina částku 9 603,37 Kč a souhrnný dlužný poplatek částku 6 376,63 Kč. Žalovaným bylo na předmětnou pohledávku uhrazeno celkem 17 300 Kč. Pohledávka za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy byla společností [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným částku 15 980 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 603,37 Kč, kapitalizovaný zákonný úroků z prodlení ve výši 17 208,15 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny 9 603,37 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 17 208,15 Kč uvedla, že se jedná o úrok z prodlení v zákonné výši počítaný z celkové dlužné částky ve výši 9 603,37 Kč od 18. 8. 2007, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 18. 12. 2020. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni dosud ani přes předžalobní upomínku zástupce žalobkyně neuhradil. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, vydaný platební rozkaz byl pro nedoručení do vlastních rukou žalovaného podle § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů, žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil již v podané žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, čímž se jeho souhlas podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá, postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřeli 11. 8. 2006 smlouvu o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka 20 000 Kč. Ten se zavázal vrátit ji v 52 týdenních splátkách po 640 Kč, včetně sjednaného poplatku ve výši 13 280 Kč, RPSN činila 199,4 % (smlouva). Pohledávka za žalovaným byla původní věřitelkou postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 (smlouva o postoupení pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021). Soudu je známo, že průměrná úroková sazba úvěrů na spotřebu domácností při fixaci do jednoho roku činila v srpnu 2006 ročně 17 % (statistické údaje ČNB). <i>4. Podle § 3028 občanského zákoníku v platném znění tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>5. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>6. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>7. Podle § 39 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> 8. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 13 280 Kč. Dle názoru soudu poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 66,4 % je dle § 39 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v srpnu 2006 činila 17 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě půjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Co 183/2017. 9. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené částky s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 451 zákona č. 540/1964 Sb. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 2 700 Kč, když poskytnutá půjčka činila 20 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný uhradil celkem částku 17 300 Kč (tvrzení žalobkyně). Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 2 700 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k oznámení o postoupení pohledávky spojené s výzvou k úhradě ze dne 6. 1. 2021, když z předloženého podacího lístku se výzva dostala do sféry žalovaného dne 22. 2. 2021 a do 4. 3. 2021 měla být požadovaná částka zaplacena. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 5. 3. 2021 do prodlení s plněním svého závazku. Výše úroku z prodlení byla stanovena podles § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. 10. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, a to včetně zbytku příslušenství, které jen v jeho kapitalizované části převyšovalo uplatněnou jistinu (výrok II). 11. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.