31 C 292/2021-18 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13. 10. 2021 se žalobce domáhá zrušení vyživovací povinnosti ke svému již zletilému synovi. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaný je synem žalobce, když rozsudkem Okresního soudu v Plzni bylo otci určeno přispívat synovi na jeho výživu částkou 3 000 Kč měsíčně. Žalobce se dozvěděl, že žalovaný se již nepřipravuje na budoucí povolání a poté, co v červnu 2021 úspěšně vykonal závěrečnou zkoušku a v září 2021 nastoupil do zaměstnání, je již schopen sám se živit. Jsou zde tedy důvody pro zrušení vyživovací povinnosti a požádal, aby soud tuto vyživovací povinnost zrušil. 2. Soud ve věci nařídil ústní jednání, které se konalo dne 7. 3. 2022, když žalobce se k tomuto jednání, ačkoli byl předvolán řádně a včas nedostavil, svoji neúčast u tohoto jednání neomluvil, žalovaný se k tomuto jednání dostavil a k žalobě se vyjádřil tak, že uvedl, že souhlasí s návrhem otce na zrušení vyživovací povinnosti, a to ke dni podání žaloby ke dni 13. 10. 2021. Žalovaný uvedl, že je pravdou, že ukončil své studium v červnu 2021 a od září 2021 pracuje a je schopen sám se živit. 3. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z připojeného spisu zdejšího soudu [spisová značka] má soud za prokázané, že naposledy bylo o výživném rozhodováno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15. 10. 2009 pod č. j. [číslo jednací], [spisová značka], na jehož základě byla žalobci zvýšena vyživovací povinnost vůči tehdy nezletilému žalovanému na částku 3 000 Kč s účinností od 1. 9. 2009 se splatností ke každému 15. dni v měsíci předem k rukám matky. Z účastnické výpovědi žalovaného má soud za prokázané, že ukončil studium ke dni 30. 6. 2021 a od 1. 9. 2021 pracoval nejprve jako seřizovač tiskových strojů, poté od října 2021 pracuje ve [právnická osoba] [anonymizováno] jako výkupčí automobilů. Žalovaný prohlásil, že je schopen se sám život a se zrušením vyživovací povinnosti vyslovil souhlas. Žádné další důkazy nebyly ze strany soudu prováděny. 4. Podle § 911 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku, výživné lze přiznat, jetsliže oprávněný není schopen sám se živit. 5. S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že došlo k zániku vyživovacích povinností žalobce vůči žalovanému ve smyslu ustanovení § 911 občanského zákoníku, zejména pak s ohledem na vyjádření samotného žalovaného, kdy žalovaný dosáhl zletilosti, je schopen sám se živit, studium ukončil k 30. 6. 2021, v současné době je zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno] jako výkupčí automobilů a je schopen se sám živit. S ohledem na shora uvedené tedy soud návrhu na zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému ke dni 13.10.2021, tedy ke dni podání žaloby, vyhověl a tuto vyživovací povinnost zrušil tak, jak pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, byť žalobce byl ve věci procesně úspěšný, neboť jeho žalobnímu návrhu bylo v celém rozsahu vyhověno, avšak v řízení nebylo prokázáno, že by před podáním žaloby žalovaného vyzýval k uzavření dohody v dané záležitosti a žalovaný v řízení k žalobnímu návrhu na zrušení vyživovací povinnosti sám přistoupil.