34 C 309/2021-52 — Okresní soud Plzeň-město

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení částky 945 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku, představující televizní poplatek za období od června 2020 do prosince 2020 podle § 2 odst. 2 věty první zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. 2. Soud vzal za prokázané, že žalovaný se v měsíci lednu 2018 přihlásil u žalobkyně do evidence poplatníků televizního poplatku. Podle zápisu v katastru nemovitostí žalovaný dne 8. 11. 2017 nabyl vlastnické právo k bytové jednotce [číslo] v bytovém domě [adresa] postaveném na parcelách p. [číslo] v k. ú. [obec] Smlouvou o nájmu bytu ze dne 8. 11. 2017 žalovaný zmíněnou bytovou jednotku pronajal [jméno] [příjmení], tzn., umožnil jí a členům její domácnosti byt užívat oproti povinnosti paní [příjmení] platit nájemné. Z výše zmíněného zápisu v KN též plyne, že tuto bytovou jednotku prodal kupní smlouvou ze dne 16. 10. 2019. Návrh na zápis vlastnického práva do katastru podle této smlouvy byl podán dne 4. 11. 2019. Žalovaný se v prosinci 2020 od placení televizních poplatků odhlásil. Žalovaný bydlí ve společné domácnosti se svou družkou [jméno] [příjmení] v bytě na adrese [adresa] adresu, která je uvedena na potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků), přičemž paní [jméno] [příjmení] je k placení televizního poplatku sama přihlášena. Výzvami ze dne 8. 3. 2021 a 18. 5. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila ho, že nebude-li dobrovolně zaplaceno, obrátí se na soud se žalobou. 3. Naproti tomu soud nevzal za prokázané, že by žalovaný vlastnil, držel nebo z jiného právního důvodu užíval alespoň 1 měsíc televizní přijímač mimo prostory bytu na adrese [ulice a číslo] v [obec]. 4. Po právní stránce je třeba věc posoudit podle § 7 odst. 1 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen „zákon“), dle něhož poplatník platí televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona, kterým je podle zákona č. 483/1991 Sb. o České televizi žalobkyně. Podle § 3 odst. 2 zákona se poplatníkem televizního poplatku rozumí fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač; jestliže drží, nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá rozhlasový přijímač fyzická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 5. Pro souzenou věc bylo podstatné posoudit právní význam vedení evidence poplatníků televizního poplatku ve vztahu ke vzniku nároku na jeho zaplacení. Žalobkyně ve své replice zdůrazňovala, že povinnost platit televizní poplatek trvá po celou dobu, co je poplatník v evidenci veden. S tímto názorem se však soud neztotožňuje. Dle názoru soudu z § 3 odst. 2 ve spojení s § 5 odst. 1 jasně vyplývá, že poplatníkem televizního poplatku se stává fyzická osoba tehdy, když nabude vlastnické právo k televiznímu přijímači, který po dobu delší 30 dnů nedrží jiný poplatník, anebo když sice není vlastníkem televizního přijímače, ale tento přijímač drží po dobu delší 30 dnů. Zanesení údajů o poplatníkovi do evidence poplatníků na základě jeho vlastního oznámení nemá konstitutivní význam ve vztahu ke vzniku nároku na placení televizního poplatku. Pro vznik nároku na zaplacení televizního poplatku je určující, zda osoba disponuje nebo nedisponuje televizním přijímačem dle pravidel uvedených shora, nikoli zda je či není zanesena do evidence poplatníků televizního poplatku. Fikci, dle níž se osoba považuje za poplatníka televizního poplatku, stanoví zákon pouze pro jediný případ, a to v § 3 odst. 4 zákona, dle něhož se za poplatníka považuje osoba, která do 30 dnů nereagovala na výzvu provozovatele vysílání ze zákona adresovanou odběratelům elektrické energie, kteří nejsou přihlášeni v evidenci poplatníků televizního poplatku. 6. Jelikož tedy zákon pro jiné případy žádnou fikci, dle níž by bylo nutno někoho považovat za poplatníka, nestanoví, bylo třeba se zabývat tím, zda žalovaný naplňuje znaky televizního poplatníka, resp. zda je vlastníkem anebo držitelem televizního přijímače po dobu delší 30 dnů. O této skutečnosti tížilo důkazní břemeno žalobkyni, která k prokázání této skutečnosti navrhla důkaz potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků. Soudu je známo, že v přihlášce k televiznímu poplatku poplatník mimo jiné prohlašuje, že je vlastníkem nebo držitelem jednoho kusu televizního přijímače. Proto dle názoru soudu přihlášku žalovaného je nutno po skutkové stránce hodnotit prizmatem skutkové domněnky, dle níž ten, kdo dobrovolně oznámí a přihlásí se do evidence poplatníků televizního poplatku a v přihlášce uvede, že je vlastníkem televizního přijímače, je třeba předpokládat, že tomu tak skutečně je, tj. že údaje v přihlášce jsou pravdivé. Žalobkyně tedy důkazní břemeno ohledně této skutečnosti původně unášela, břemeno vedení důkazu v tomto ohledu přešlo na žalovaného, přičemž je třeba zdůraznit, že žalovaný by svůj neúspěch ve věci v žádném případě neodvrátil pouhým popíráním skutečností rozhodných pro závěr, že je poplatníkem televizního poplatku. Jinými slovy nebylo by postačující, kdyby žalovaný začal bez dalšího zpochybňovat správnost své vlastní přihlášky tvrzením, že poplatníkem televizního poplatku nikdy nebyl. K odvrácení prohry ve sporu bylo třeba zpochybnit skutkové závěry vyplývající z přihlášky podpořené skutkovou domněnkou shora, a to zcela konkrétními tvrzeními a relevantními protidůkazy. V souzené věci k tomu došlo, když žalovaný prokázal, že bydlí ve společné domácnosti s poplatníkem televizního poplatku přihlášeným do evidence žalobkyně, a tudíž on sám podle § 5 odst. 2 věty druhé zákona k platbám televizního poplatku povinen není. Zároveň je však zřejmé, že i pokud by žalovaný ve společné domácnosti s přihlášeným poplatníkem nebydlel a televizní přijímač vlastnil ve shora uvedené bytové jednotce v [obec], tak by poplatková povinnost přešla na paní [jméno] [příjmení], protože jako nájemkyně by daný televizní přijímač déle než 30 dnů užívala z důvodu nájemní smlouvy. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela procesně úspěšnému žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč za 2 procesní úkony (vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu), tj. 2 x 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.