36 C 153/2022-45 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 794,50 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19.11.2021 mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsaná v obchodním rejstříku vedeném [název soudu] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] (dále jen původní věřitel), jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 2019 -06-24 úvěr ve výši 7300 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2019 -07-24. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 7300 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč a případného poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 0 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 2019 -06-24. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobce identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Jako variabilní symbol si strany zvolily rodné číslo žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2021 -12-03. Poplatek za poskytnutí úvěruje stanoven dle článku I. Smlouvy, a obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů žalobkyní, dále náklady vznikající žalobkyni v související s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro žalobce. Žalobce dále sděluje, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází [anonymizováno], [příjmení], [anonymizována dvě slova]. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. K tomuto nenavrhuje žalobce žádných dalších důkazů. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. K prokázání skutečnosti, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v tvrzené výši, navrhuje žalobce, abysoud učinil dotaz na banku žalovaného [právnická osoba], zda mu byla v červnu 2019 zaslána na účet č. [bankovní účet] částka 7300 Kč pod variabilním symbolem [číslo] a zda je majitelem účtu právě žalovaný. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč činí celkem 7300 Kč nejpozději splatných dne 2019 -07-24.“ 2. Soud vyzýval zástupce žalobkyně, aby doložil postoupení pohledávky mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, neboť ze seznamu postoupených pohledávek sice vyplývá skutečnost, že byla postoupena pohledávky za žalovaným, avšak se má jednat o smlouvu o úvěru [číslo] kdy takto označenou pohledávku nelze ztotožnit s pohledávkou uplatněnou v tomto řízení. Výzvy byly doručeny zástupci dne 26. 5. 2022 a 15. 6. 2022. Na tyto výzvy zareagoval zástupce žalobce tak, že identifikační kritéria označení pohledávek ve smlouvě o postoupení pohledávek byla jasná a srozumitelná jak pro postupitele, tak pro postupníka a pro oba není pochyb o tom, že pohledávka za žalovaného byla postoupena. Číslo [číslo] představuje interní identifikační znak žalobce, tj. referenční číslo pohledávky přidělené pohledávce žalobce. K těmto svým tvrzením však neoznačil žádný důkaz, pročež soud nařídil ve věci jednání. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 27. 7. 2022, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Soud tedy postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 5. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, která není datována a ani neobsahuje číslo smlouvy, založené ve spise na č. l. 10 – 16 vyplývá, že žalovaný měl uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na jejímž základě se předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 7 300 Kč, který měl žalovaný vrátit do 24. 7. 2019 Smlouva není žalovaným podepsána. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021 bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně postoupil žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu pohledávek. V přiloženém seznamu pohledávek je uvedeno, že měla být postoupena pohledávka žalovaného s uvedením jeho jména a příjmení, nicméně se mělo jednat o pohledávku označenou jako [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [číslo] ve výši 14 175,25 Kč. V postupní smlouvě se navíc uvádí, že postupované pohledávky jsou identifikovány názvem produktu, číslem smlouvy, datem uzavření smlouvy, výší jistiny, datem ukončení smlouvy,... nicméně žádné takové informace ze seznamu postupovaných pohledávek nevyplývají. Dopisem ze dne 3. 12. 2021 oznámil někdo – podepsán [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] s tím, že není známo za koho jedná, že postoupil pohledávku ze smlouvy [číslo] žalobkyni s tím, že dlužná částka představuje částku ve výši 14 175,25 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 3. 12. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 14 175,25 Kč vyplývající ze smlouvy [číslo]. Soud na základě takto zjištěného skutkového stavu již neprováděl dokazování dalšími listinami, neboť dospěl k závěru, že žalobce neunáší důkazní břemeno ohledně aktivní legitimace. <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen občanský zákoník) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 7. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně její aktivní legitimace v tomto sporu. Žalobkyně nedoložila seznam pohledávek k postupní smlouvě, ze kterého by vyplývalo, že předchůdce žalobkyně skutečně postoupil žalobkyni svou pohledávku z titulu předložené nedatované a řádně neoznačené smlouvy o úvěru. Bylo-li snad dokládáno jakési postoupení pohledávky, pak se jednalo o úvěrovou smlouvu [číslo] (viz oznámení o postoupení pohledávky). Uváděla-li žalobkyně, že se jedná o jakési interní označení a že žalobkyni i její předchůdkyni bylo jasné, že je postupována právě tato pohledávka, mohla tato svá tvrzení velice lehce prokázat. Soud zamýšlel k tomuto nedostatku žalobkyni při ústním jednáním postupem dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. poučit, nicméně žalobkyně ani její zástupce se k jednání po předchozí omluvě nedostavili, pročež soud nemohl žalobkyni poskytnout procesní poučení a žalobu pro neprokázání aktivní legitimace žalobkyně zamítl. Ve sporu nebylo tedy ze strany žalobkyně prokázáno, že předchůdce žalobkyně skutečně postoupil žalobkyni pohledávku z titulu předložené smlouvy o úvěru a soud proto žalobu zamítl. 8. Výrok II. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení plně úspěšný žalovaný právo na náhradu všech jím účelně vynaložených nákladů řízení po procesně podlehnuvší žalobkyni