36 C 17/2022-156 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu a doplněnou podáním ze dne 11. 2. 2022 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 828,30 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že„ Právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [anonymizováno]“), uzavřela se žalovaným dne 08.09.2010 smlouvu o účtu [číslo] (dále jen„ Smlouva o účtu“), na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Dále [anonymizováno] se žalovaným uzavřela dne 11.05.2018 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu (dále jen„ Smlouva o úvěru“), na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního (záporného) zůstatku běžného účtu. Nedílnou součástí Smlouvy i Smlouvy o úvěru jsou Všeobecné obchodní podmínky [anonymizováno]. Limit kontokorentního úvěru, tedy povoleného debetního (záporného) zůstatku na běžném účtu, byl sjednán do limitu ve výši 4.000,00 Kč. Žalovaný byl zároveň dle Smlouvy o úvěru povinen platit [anonymizováno] roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši dle oznámení [anonymizováno] (ke dni vzniku debetního zůstatku činila výše úrokové sazby 18,90 % ročně) a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu a běžného účtu v souladu s platným sazebníkem [anonymizováno], jež byly v souladu se Smlouvou o úvěru započítávány do výše kontokorentu. Dle podmínek Smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Překročení limitu kontokorentu bylo považováno za případ vzniku tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který byl žalovaný povinen vyrovnat. Nepovolený debetní zůstatek však přes upomínky učiněné ze strany [anonymizováno] žalovaným vyrovnán nebyl, což představovalo závažné porušení Smlouvy o úvěru, a proto [anonymizováno] převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne 01.10.2020 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky s úroky. K tomuto dni čini, úrok z úvěru 60,90 Kč, úrok z prodlení 55,07 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolenýchdebetních zůstatků i nadále úročen úrokem z kontokorentu ve výši v souladu s platným oznámením [anonymizováno], tj. ve výši 18,90 % ročně a zároveň úrokem z prodlení v zákonné výši v souladu s platným oznámením [anonymizováno]. Žalovaný byl o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn výzvou ze dne 01.10.2020 a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy o úvěru, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.06.2021, a to s účinností ke dni 01.07.2021. Žalobce rovněž v příloze zasílá Dohodu o úplatě a Potvrzení banky o zaplacení kupní ceny za postoupené pohledávky, když účinnost postoupení pohledávky dle Smlouvy o postoupení pohledávek je vázána na úhradu kupní ceny pohledávek. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 01.07.2021, celkem 7.621,48 Kč a skládala se z: zůstatku úvěru (jistiny) ve výši 6.828,30 Kč, úroku z úvěru do 01.07.2021 ve výši 311,00 Kč, úroku z prodlení do 01.07.2021 ve výši 482,18 Kč. Jistina pohledávky je od postoupení pohledávky žalobci i nadále úročena úrokem z kontokorentu ve výši 18,90 % ročně a úrokem z prodlení ve výši dle předpisů občanského práva. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne 22.07.2021. Ode dne převedení pohledávky na evidenční účet, tj. od 01.10.2020, do dne postoupení pohledávky, tj. do 01.07.2021, nebylo na dlužnou částku zaplaceno ničeho. Narůstání a výši dlužné částky žalobce pak prokazuje přiloženými výpisy z účtu, ze kterých je rovněž ke dni 01.10.2020 patrný převod pohledávky na evidenční účet, a výpisem, který zachycuje obraty na účtu po převedení na evidenční účet. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: dlužné jistiny ve výši 6.828,30 Kč, úroků z prodlení ve výši 482,18 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky úroků z úvěru ve výši 311,00 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení: úroků z úvěru ve výši 18,90% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 6.828,30 Kč od 02.07.2021 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,25% p.a. z částky ve výši 6.828,30 Kč, od 02.07.2021 do zaplacení. Žalovaný byl žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem před podáním žaloby odeslanou doporučeně dne 02.09.2021, ani přesto však nebyla dlužná částka uhrazena.“ Způsob výpočtu a jednotlivé výše požadovaných úroků je popsán v doplnění žaloby ze dne 11. 2. 2022, na které soud pro stručnost odkazuje. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě se účastníci na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů soud zjistil, že dne 8. 9. 2010 mezi sebou banka a žalovaný uzavřeli podle českého práva smlouvu o osobním účtu. Následně strany spolu uzavřely dne 11. 5. 2018 smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč s úrokovou sazbou 18,9 %. Žalovaný tudíž nabyl od banky možnost přečerpávat zůstatek na účtu až do 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal nepřekračovat debet nad 4 000 Kč, v takovém případě má banka právo na vrácení celého úvěru. Současně si strany ve smlouvách a obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smluv, ujednaly právo banky úročit úvěr sazbou 18,9 % ročně a požadovat po žalovaném poplatky spojené s jeho prodlením při porušování podmínek úvěrové smlouvy (zejména v případě překročení limitu kontokorentu). Z přiloženého výpisu z účtu žalovaného, na kterém měl zřízen kontokorent, na č. l. 91 – 115 spisu vyplývá, že žalovaný porušil smluvní podmínky, když překročil limit kontokorentu. Z výpisu z účtu žalovaného rovněž vyplývá, že žalovaný úvěr skutečně čerpal. Výzvou ze dne 3. 10. 2020 banka z důvodu překročení limitu kontokorentu odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovaného k vrácení poskytnutého úvěru v podobě nepovoleného debetu ve výši 6 828,30 Kč a dlužných úroků ve výši 118,43 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je doložena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2021, přílohou k postupní smlouvě, dohodě o úplatě ze dne 30. 6. 2021 a jejího dodatku a potvrzením o zaplacení kupní ceny. Žalovanému bylo dopisem ze dne 21. 7. 2021 oznámeno postoupení pohledávky. Výše a skladba dlužné částky vyplývá z výpisu z účtu žalovaného a listiny na č. l. 124 spisu označené jako podklady pro soudní řízení. Předžalobní výzvou ze dne 1. 9. 2021 byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky. <i>5. Podle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2399 odst. 1 obč. zák. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>7. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 8. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobkyně jako zcela důvodný. Žalovaný nesplnil své smluvní povinnosti, ke kterým se zavázal ve smlouvě o zřízení kontokorentu – tedy nepřekračovat smluvený limit ve výši 4 000 Kč a poté nesplnil svou povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok, ačkoliv tato povinnost vyplývá ze smluvně převzatého závazku a ust. § 2395 občanského zákoníku. Protože žalovaný nesplatil poskytnutý