36 C 201/2022-63 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 48 964,87 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce uzavřel dne 14. 7. 2021 se žalovaným rámcovou smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč, který byl žalovanému vyplacen na běžný účet dne 17. 7. 2021 v plné výši. Žalobce provedl posouzení a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami od 17. 9. 2021, žalovaný však hradil nepravidelně a částečně, počínaje splátkou ke dni 21. 11. 2021 nebyla splátky ze strany žalovaného hrazeny řádně a včas, pročež přistoupil žalobce s odkazem na smluvní ujednání – několik bodů k ukončení smlouvy, odst. 3, dne 24. 1. 2022 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění představovala nesplacená jistina částku ve výši 38 918,26 Kč a na úroku 3 105,63 Kč. Žalovaný po zesplatnění provedl částečné úhrady, které byly všechny započteny na dlužný úrok, který tak po zohlednění všech jeho splátek představuje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 729,02 Kč, kterého se žalobce rovněž uplatněnou žalobou domáhá. Vedle zákonného úroku z prodlení, požaduje žalobce též smluvní úrok z prodlení ve výši 17,9 % ročně požadovaný dle smlouvy a dále pak po zesplatnění již jen ve výši 8,5 % ročně (§ 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb.). Dne 10. 6. 2021 uzavřel žalobce se žalovaným dodatek [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] jímž spolu strany uzavřely smlouvu o kontokorentu ve výši 10 000 Kč. Kontokorent byl žalovanému dne 6. 1. 2020 schválen a k témuž datu bylo žalovanému umožněno z jeho účtu č. [bankovní účet] čerpat do záporného zůstatku částku až do 10 000 Kč. Žalovaný takto ze svého účtu vyčerpala 10 000 Kč, avšak z důvodu závažného porušení žalovaného (nehrazení splátek přečerpání účtu), žalobce ke dni 24. 1. 2022 tento závazek žalované zesplatnil. Ke dni zesplatnění představuje dlužná jistina částku ve výši 10 000 Kč a dlužný smluvní úrok ve výši 434,12 Kč, který je rovněž žalobou požadován k zaplacení. Žalobce se tudíž domáhá zaplacení částky 10 000 Kč, smluvního úroku uvedeného v dodatku ve výši 18,9 % ročně a dále pak po zesplatnění již jen ve výši 8,5 % ročně (§ 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb.), dlužného zákonného úroku z dlužné částky a kapitalizovaného smluvního úroku. Žalovaný uhradil po zesplatnění dne 25. 3. 2022 částku ve výši 253,39 Kč, kterou žalobce započetl na dlužnou jistinu, pročež následně požaduje i příslušenství pohledávky z nižší částky. Žalobce se dále po žalovaném domáhá zaplacení částky 300 Kč představující náklady žalobce vynaložené na vymáhání dluhu po žalovaném v souladu s odst. 7 podmínek pro používání úvěru. Náklady byly žalovanému vyúčtovány výzvou ze dne 17. 1. 2022. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V dané věci se žalobce ani žalovaný na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jejich konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů, má soud za zjištěný následující skutkový stav. Žalobce a žalovaný spolu 10. 6. 2021 uzavřeli rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován bankovní účet č. [bankovní účet]. Dne 14. 7. 2021 spolu strany uzavřely dodatek [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který měl být splacen v 32 měsíčních splátkách po 1 631 Kč s úrokovou sazbou ve výši 17,9 % s tím, že úvěr byl žalovanému následně načerpán na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný úvěrovou smlouvu vlastnoručně podepsala. Žalovaný byl ve smlouvě upozorněn, že v případě neplnění jeho smluvních povinností, mu bude účtován zákonný úrok z prodlení a s tím spojené náklady spojené s vymáháním dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byly mimo jiné podmínky pro užívání úvěru a ceník (úvěrová smlouva, dodatky k úvěrové smlouvě, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podmínky pro používání úvěru, výpis z běžného účtu z 31. 3. 2022 a dále výpis z 31. 3. 2022 – 11. 4. 2022, splátkový kalendář, přehled čerpání, přehled plateb). Z odst. 7 podmínek pro používání úvěru vyplývá, že žalovaný byl opakovaně informován o jeho povinnosti nahradit žalobci účelně vynaložené náklady za vymáhání dluhu, rovněž byl žalovaný upozorněn na to, že pokud nebude řádně plnit své závazky ze smlouvy, může žalobce přistoupit k zesplatnění dluhu (podmínky pro používání úvěru – několik bodů k ukončení smlouvy). Dne 10. 6. 2021 spolu strany uzavřely dodatek [číslo] jímž žalobce umožnil žalovanému čerpání kontokorentu až do výše 10 000 Kč a to na účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal k řádnému splácení kontokorentu a dále k tomu, že k datu měsíční splatnosti úroků bude mít na běžném účtu k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc, pokud však tuto povinnost nesplní, má žalobce nárok zablokovat nevyčerpanou část kontokorentu a požadovat po žalovaném úroky z prodlení a náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním dlužné částky s tím, že žalobce má možnost prohlásit kontokorent za splatný. Strany si sjednaly smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně (dodatek [číslo] podmínky pro používání kontokorentu). Čerpání finančních prostředků a kontokorentu, jakož i záporný zůstatek na běžném účtu jsou doloženy výpisy z účtu žalovaného na č. l. 50 a 51 soudního spisu. Výzvou ze dne 24. 1. 2021 vyúčtoval žalobce žalovanému mimo jiné 300 Kč představující náklady na vymáhání. Ve výzvě byl žalovaný vyzýván k zaplacení dlužných částek a současně výzvou zesplatnil žalobce své pohledávky vůči žalovanému (výzva k zaplacení dluhu – předžalobní výzva ze dne 24. 1. 2022), kde zesplatnil jak dluh z úvěru, tak i z kontokorentu. <i>5. Podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 6. Po právním zhodnocení daného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Na základě výše uvedených smluv (dodatků) žalobce poskytl žalovanému úvěr a možnost kontokorentu ve shora uvedených částkách vyplývajících ze smluv (dodatků). Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr a kontokorent, a to včetně smluvních úroků z úvěru a kontokorentu, jejichž výše vyplývá z rámcové smlouvy a dodatků. Žalobce poskytnutím finančních částek ve výši 40 000 Kč a 10 000 Kč splnil své smluvní povinnosti. Žalovaný své povinnosti řádně a včas nesplnil, když se dostal splátkami úvěru do prodlení, respektive neplnil povinnosti, když neměl na běžném účtu dostatek finančních prostředků, a proto žalobce v souladu s obchodními podmínkami poskytnutý úvěr a kontokorent zesplatnil. Předloženými listinami tedy bylo v řízení zjištěno, že žalovaný se žalobcem uzavřeli platně smlouvu o úvěru a kontokorentu ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění. Bylo případně na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval opak, což se však s ohledem na jeho pasivitu v řízení nestalo. Nároky žalobce byly v řízení spolehlivě podloženy předloženými listinami. Jelikož byl žalovaný opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky, vzniklo žalobci rovněž v souladu s obchodními podmínkami právo na zaplacení upomínacích poplatků ve výši 300 Kč, jejichž oprávněnost vyplývá z obchodních podmínek. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citovaných smluv o úvěru, vzniklo žalobci vedle práva na zaplacení dlužné částky a sjednaných smluvních úroků z úvěrů, také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v rozhodném znění. Proto soud žalobě co do těchto částek včetně žalovaného příslušenství vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když žalovanému uložil povinnost zaplatit tyto částky žalobci ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Pokud jde o výši smluvního úroku ve výši 8,5 % ročně, odkazuje soud na výši repo sazby stanovené ČNB a ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., dle kterého platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo