36 C 268/2021-58 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 4 747 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady za zdravotní péči poskytnutou žalovanému dne 28. 12. 2020 spočívající v ošetření žalovaného na interní ambulanci centrálního příjmu žalobkyně. Žalovaný je občanem [země]. Vzhledem k tomu, že žalovaný neměl na území ČR sjednáno zdravotní pojištění a nebyl účastníkem veřejného zdravotního pojištění, je povinen poskytnutou péči zaplatit z vlastních prostředků. Žalovaný v době poskytnutí zdravotní péče nedisponoval hotovostí na úhradu provedených vyšetření, pročež vystavil a podepsal téhož dne vlastní směnku bez protestu, kterou se zavázal zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 4 747 Kč do 11. 1. 2021. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani v návaznosti na zaslanou předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne 31. 5. 2021. K žalobě byla přiložena kopie směnky vlastní bez protestu z 28. 12. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní. 3. Podáním doručeným soudu dne 11. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 60 Kč. Soud postupoval dle ust. § 96 odst. 1, 2, 3 a 4 o. s. ř. a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I. tohoto rozsudku). 4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobkyně i žalovaný projevili souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v žalobě, žalovaný pak tím, že se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za zjištěné skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. Dne 28. 12. 2020 byla žalnému na [anonymizováno] ambulanci centrálního příjmu žalobkyně poskytnuta lékařské péče v celkové výši 4 316 Kč Lékařská péče spočívala v cíleném vyšetření [anonymizována dvě slova] vyšetření, [anonymizována dvě slova] a odběru krve. Za takto poskytnuté zdravotní služby mu bylo vyúčtována odměna ve výši 4 687 Kč a za převoz sanitou 60 Kč, celkem tedy 4 747 Kč (viz č.l. 6 p. v.). Téhož dne vystavil žalovaný směnku a zavázal se ve prospěch žalobkyně zaplatit 4 747 Kč do 11. 1. 2020 (kopie směnky vlastní na č.l. 7). Směnka byla předložena v řízení jen v kopii. Předžalobní výzvou ze dne 31. 5. 2021 byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení dlužné částky. Z výpisu registru obyvatel bylo zjištěno, že žalovaný je státním příslušníkem [země]. <i>6. Podle § 2636 odst. 1 obč. zák. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.</i> <i>7. Podle § 2636 odst. 2 obč. zák. příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.</i> <i>8. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 9. V dané věci má soud za spolehlivě zjištěné, že žalovanému byla dne 28. 12. 2020 žalobkyní poskytnuta lékařská péče popsaná v bodu 5 tohoto rozsudku. Současně nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaný coby cizí státní příslušník nebyl v ČR zdravotně pojištěn. Soud vzal s ohledem na předložené listiny za zjištěné, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o péči o zdraví ve smyslu § 2636 a násl. obč. zák. v ústní formě. Z této, byť ústně uzavřené smlouvy, vznikla žalobkyni povinnost pečovat o zdraví žalovaného a žalovanému pak povinnost za takto poskytnutou péči zaplatit odměnu. Žalovaný nebyl podle § 2 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, účasten veřejného zdravotního pojištění, a je proto podle § 2636 odst. 2 obč. zák. povinen zaplatit žalobkyni za poskytnutou péči odměnu z vlastních prostředků. Žaloba je tedy co do základu důvodná. Pokud jde o výši odměny, žalobkyně provedla žalovanému výkony, které dle vyhlášky č. 12/2019 Sb. vyúčtovala, výše odměny plyne z předložené kopie směnky a vyúčtování zdravotní péče. Jelikož žalovaný žalobkyni tuto již splatnou částku dosud nezaplatil, soud žalobě vyhověl. Právo žalobkyně na úroky z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 obč. zák. Splatnost odměny byla mezi účastníky sjednána na 11. 1. 2021 (viz kopie směnky) a od následujícího dne je žalovaný v prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal i zákonné úroky z prodlení z dlužné částky jdoucí ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení v převážné části úspěšná (její neúspěch s ohledem na výrok I. tohoto rozsudku byl soudem shledán jako zcela marginální), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená za použití ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 687 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 11. Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek neshledal.