36 C 327/2021-47 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 080 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1.1.2021 mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsaná v obchodním rejstříku vedeném [název soudu] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] (dále jen původní věřitel), jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne [rok] [číslo] úvěr ve výši 2600 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [rok] [číslo]. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 2600 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši Kč a případného poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 2019 -08-28. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobce identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Jako variabilní symbol si strany zvolily rodné číslo žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2021 -04-03. Poplatek za poskytnutí úvěruje stanoven dle článku I. Smlouvy, a obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů žalobkyní, dále náklady vznikající žalobkyni v související s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro žalobce. Žalobce dále sděluje, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. K tomuto nenavrhuje žalobce žádných dalších důkazů. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. K prokázání skutečnosti, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v tvrzené výši, navrhuje žalobce, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného [právnická osoba], zda mu byla v srpnu 2019 zaslána na účet č. [bankovní účet] částka 2600 Kč pod variabilním symbolem [číslo] a zda je majitelem účtu právě žalovaný. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč činí celkem 5060.90 Kč nejpozději splatných dne 2019 [číslo]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 10. 11. 2021, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Soud tedy postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 8. 2019 č. [anonymizováno] [číslo] vyplývá, že žalovaný měl dne 24. 8. 2019 uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na jejímž základě se předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr do výše 2 600 Kč, který měl žalovaný vrátit do 23. 9. 2019 s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 460,90 Kč, celkem tak měl žalovaný vrátit předchůdci žalobkyně částku ve výši 5 060,90 Kč. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně postoupil žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu pohledávek. V přiloženém seznamu pohledávek je uvedeno, že měla být postoupena pohledávka žalované s uvedením jejího jména a příjmení, nicméně se mělo jednat o pohledávku ze smlouvy [číslo] ve výši 8 558,47 Kč (tedy nikoliv ze smlouvy č. [anonymizováno] [číslo]). V postupní smlouvě se navíc uvádí, že postupované pohledávky jsou identifikovány názvem produktu, číslem smlouvy, datem uzavření smlouvy, výší jistiny, datem ukončení smlouvy,... nicméně žádné takové informace ze seznamu postupovaných pohledávek nevyplývají. Dopisem ze dne 3. 4. 2021 oznámil předchůdce žalobce, že postoupil pohledávku ze smlouvy [číslo] žalobci s tím, že dlužná částka představuje částku ve výši 8 558,46 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 3. 4. 2021 vyzval zástupce žalobce žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 15 092,47 Kč vyplývající ze smlouvy [číslo] ze dne 28. 8. 2019. Soud na základě takto zjištěného skutkového stavu již neprováděl dokazování dalšími listinami, neboť dospěl k závěru, že žalobce neunáší důkazní břemeno ohledně aktivní legitimace. <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen občanský zákoník) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 6. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně její aktivní legitimace v tomto sporu. Žalobkyně nedoložila seznam pohledávek k postupní smlouvě, ze kterého by vyplývalo, že předchůdce žalobkyně skutečně postoupil žalobkyni svou pohledávku z titulu smlouvy o úvěru ze dne 24. 8. 2019 č. [anonymizováno] [číslo]. Bylo-li snad dokládáno jakési postoupení pohledávky, pak se jednalo o úvěrovou smlouvu [číslo] (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 4. 2021), která však nebyla předmětem tohoto řízení, nikoliv úvěrové smlouvy ze dne 24. 8. 2019 č. [anonymizováno] [číslo]. Soud zamýšlel k tomuto nedostatku žalobkyni při ústním jednáním postupem dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. poučit, nicméně žalobkyně ani její zástupce se k jednání po předchozí omluvě nedostavili, pročež soud nemohl žalobkyni poskytnout procesní poučení a žalobu pro neprokázání aktivní legitimace žalobkyně zamítl. Ve sporu nebylo tedy ze strany žalobkyně prokázáno, že předchůdce žalobkyně skutečně postoupil žalobkyni pohledávku z titulu smlouvy o úvěru ze dne 24. 8. 2019 číslo [anonymizováno] [číslo]. 7. Výrok II. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení plně úspěšný žalovaný právo na náhradu všech jím účelně vynaložených nákladů řízení po procesně podlehnuvší žalobkyni. Ze spisu je ale zřejmé, že žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.