36 C 351/2021-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku ve výši 4 572 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná dne [datum] použila veřejný dopravní prostředek – autobus, linka [anonymizováno], provozovaný žalobcem, dne [datum] použila veřejný dopravní prostředek – autobus, linka [anonymizováno], provozovaný žalobcem a dne [datum] použila veřejný dopravní prostředek – autobus, linka [anonymizováno], provozovaný žalobcem, aniž by se na výzvu kontrolního orgánu prokázala platným jízdním dokladem. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit žalobci částku 24 Kč jízdného a 1 500 Kč přirážky k jízdnému v případě každého použití dopravního prostředku žalobce. Žalovaná však tuto povinnost dobrovolně nesplnila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce již v podané žalobě projevil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pokud jde o žalovanou, pak soud konstatuje, že žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce. 4. Z předložených listinných důkazů vzal soud za zjištěné, že žalovaná cestovala v [obec] dne [datum] v 16:42 hodin autobusem, linkou [anonymizováno], dále cestovala v [obec] dne [datum] v 14:37 hodin autobusem, linkou [anonymizováno] a dále cestovala v [obec] dne [datum] v 16:58 hodin autobusem, linkou [anonymizováno]. Při kontrole prováděné oprávněným pracovníkem [anonymizována tři slova] [územní celek] (přepravním kontrolorem) se žalovaná nevykázala platnými jízdními doklady, neboť jízdenky neměla. Jízdné ve výši 24 Kč pak na místě kontroly nezaplatila stejně tak jako přirážku k jízdným, kterou přes poučení [anonymizována tři slova] [územní celek], [anonymizováno] neuhradila (zápisy o provedené přepravní kontrole ze dne [datum], [datum] a [datum]). Předžalobní výzvou k plnění ze dne 16. 9. 2021 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 4 572 Kč. Výše jízdného a přirážky k jízdnému vyplývá ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne [datum], [datum] a [datum] smluvních přepravních podmínek žalobce. Tímto byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí soudu. 5. Dle § 2550 občanského zákoníku, v rozhodném znění, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle § 37 odst. 4 zákona písm. d) č. 266/1994 Sb., v rozhodném znění, průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále„ pověřená osoba“) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. Dle § 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., v rozhodném znění, je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla chovat se tak, aby neohrozil svou bezpečnost, bezpečnost jiných osob, bezpečnost a plynulost drážní dopravy, a dbát přiměřené opatrnosti dané povahou drážní dopravy. Cestující je dále povinen na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu. Dle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., v rozhodném znění, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Dle článku XIII. bod 7 Tarifu žalobce a článku 8 odst. 4 smluvních přepravních podmínek žalobce platí, že cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné a přirážku 1 500 Kč. Výše jízdného, splatnost jízdného a přirážky k jízdnému je stanovena v souladu s tarifem žalobce a smluvními přepravními podmínkami žalobce, jež jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. 6. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žalovaná porušila použitím dopravního prostředku [anonymizována tři slova] [územní celek], [anonymizováno] přepravní řád a přepravní podmínky uvedené společnosti tím, že si před nástupy do vozidel nezakoupila jízdenky od dopravce, který jejich prodej zabezpečuje, ačkoliv jí v tom nic nebránilo, při kontrole se pak neprokázala platným jízdním dokladem a rovněž odmítla zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému na místě kontroly. V důsledku tohoto jednání vznikla žalované dle výše uvedených zákonných ustanovení a v souladu se smluvními přepravními podmínkami [anonymizována tři slova] [územní celek], [anonymizováno] povinnost zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč v případě každého použití dopravního prostředku. Žalovaná svoji povinnost dobrovolně nesplnila, nesplnila tedy řádně a včas svůj peněžitý dluh vůči žalobci, a proto v souladu s ustanovením § 1970 OZ je pak žalobce v takovém případě oprávněn po žalované požadovat vedle plnění rovněž úrok z prodlení, a to od prvého dne prodlení žalované. Výše úroku z prodlení žalobcem požadovaná neodporuje ustanovení nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v rozhodném znění. Rovněž žalobcem určený počátek prodlení žalované odpovídá zjištěnému stavu věci. Na základě těchto skutkových zjištění a právních závěrů soud žalobě vyhověl a žalovanou zavázal povinnostmi dle výroku I. a II. tohoto rozhodnutí. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.