36 C 374/2021-89 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 24 729 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 21. 1. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč dne 22. 1. 2019. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve splátkách po 760 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaná se zavázala dále hradit za pojištění úvěru částku ve výši 0,65 % aktuálního dluhu úvěru společně se splátkou úvěru. Žalovaná své povinnosti neplnila a nereagovala ani na výzvy k zaplacení, proto využila žalobkyně svého práva a odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 3. 8. 2020, který odeslala dne 4. 8. 2020. Odstoupení nabylo účinnosti ke dni 15. 8. 2020. Dluh žalované činí 18 822,83 Kč na jistině, dluh na pojištění 840,59 Kč, dlužné úroky ke dni odstoupení ve výši 2 565,58 Kč, dlužná úhrada nákladů 1 500 Kč za odstoupení od smlouvy a dlužná náhrada za upomínky 1 000 Kč (400 Kč za první upomínku ze dne 1. 4. 2020 a 600 Kč za druhou upomínku ze dne 1. 5. 2020). Výše poplatků vyplývá z ceníku. Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z jistiny jdoucího od 16. 8. 2020 do zaplacení. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu upomínkou ze dne 2. 11. 2020. Na dotaz soudu žalobkyně konkretizovala jednotlivé žalobou uplatněné částky a uvedla, že před uzavřením smlouvy přezkoumala a ověřila úvěruschopnost žalované. 2. Žalovaná se k podané žalobě co do jejího obsahu nevyjádřila, tvrzení žalobkyně nesporovala, požádala o splátkový kalendář. Ve své žádosti o splátkový kalendář uvedla, že žije s přítelem, který přišel v důsledku pandemie coronaviru o zaměstnání, všechny výdaje spojené s nájmem bytu, závazků a nákladů na živobytí tak hradí žalovaná ze své výplaty. Žalovaná soudu předložila vyplněné prohlášení o jejích majetkových, osobních a výdělkových poměrech. Z jejích tvrzení a předloženého prohlášení vyplývá, že měsíční výdaje žalované zahrnují částku 12 500 Kč na nájemné (toto nebylo doloženo), 350 Kč za služby (nedoloženo), náklady na cestování do zaměstnání 1 000 Kč (nedoloženo), splátky úvěrů ve výši 12 500 Kč (v potvrzení však uvádí splátky ve výši 11 000 Kč měsíčně). Příjem žalované dle potvrzení zaměstnavatele představoval v roce 2021 částku ve výši 28 250 Kč. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 16. 3. 2022, ke kterému se žalobkyně ani její zástupce po předchozí omluvě a žalovaná bez omluvy a bez žádosti o odročení ústního jednání nedostavili, proto soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 20. 1. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla na účet žalované částku ve výši 20 000 Kč. Byl sjednán úrok z úvěru ve výši 34,33 % ročně, RPSN 34,33 %. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve splátkách po 760 Kč měsíčně bez platby na pojistné, dále platbu pojistného (0,65 % měsíčně z výše aktuálního dluhu) vždy k 15. dni v měsíci (smlouva a bankovní potvrzení, kopie OP a řidičského průkazu žalované). Strany si v části 5 bodu 11 smlouvy ujednaly právo žalobkyně na sankce za prodlení žalované při plnění jejích smluvních povinností uvedené mj. v sazebníku, který byl nedílnou součástí smlouvy a který žalovaná obdržela při podpisu smlouvy. Strany si v sazebníku ujednaly právo žalobkyně na sankce v případě prodlení žalované a to ve výši 400 Kč za první písemnou upomínku, 600 Kč za druhou písemnou upomínku a částku ve výši 1 500 Kč v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně pro prodlení žalované trvajícího alespoň 3 měsíce. Upomínkami ze dne 1. 4. 2020 a 1. 5. 2020 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužných částek. Žalobkyně dopisem ze dne 3. 8. 2020 od smlouvy odstoupila dle části 4 písmeno O citované smlouvy a vyzvala žalovanou k zaplacení úvěru (odstoupení od smlouvy, poštovní podací arch). Do prodlení s placením celého dluhu se s ohledem na výzvu žalobkyně dostala žalovaná dne 16. 8. 2020, tedy den následující poté, kdy se dostalo odstoupení od smlouvy do dispozice žalované. <i>5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 7. Na základě výše zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 občanského zákoníku o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr a ta se jej zavázala společně s úroky vrátit, vedle toho se zavázala dále hradit pojistné na pojištění úvěru a smluvní pokuty v případě porušení jejích smluvních povinností. Své povinnosti žalovaná řádně neplnila a dostala se do prodlení, které trvalo dobu delší než 3 měsíce. Žalobkyně proto důvodně využila svého ve smlouvě sjednaného práva dle § 1931 občanského zákoníku a od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 3. 8. 2020, který je považován ve smyslu ujednání dle části 5 bodu 10 smlouvy za řádně doručený 10. kalendářním dnem po odeslání na adresu žalované. Tím se stal celý dluh splatným ke dni doručení, tedy 15. 8. 2020. Dluh se skládá z nevrácené jistiny ve výši 18 822,83 Kč, úroků ke dni zesplatnění ve výši 2 565,58 Kč, nedoplatku na pojistném ve výši 840,59 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč za dvě upomínky a 1 500 Kč představující smluvní pokutu za odstoupení od smlouvy (k tomu srov. rozhodnuti NSČR sp. zn. 23 Cdo 1192/2019 či 23 Cdo 2070/2018) celkem tedy 24 729 Kč. Žalovaná tato tvrzení žalobkyně v průběhu řízení nikterak nesporovala. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy o úvěru, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení jistiny též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. Počátek prodlení s vrácením jistiny nedoplatku úvěru ve výši 18 822,83 Kč nastal 16. 8. 2020 s ohledem na odstoupení ze dne 3. 8. 2020. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 077 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 109 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14 odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 729 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. Dle názoru soudu nevznikl nárok na odměnu advokáta za zaslanou předžalobní upomínku, neboť tu zaslala žalobkyně sama, ani za podání ze dne 25. 1. 2022, které mělo být obsaženo již v žalobě. Sdělení ke smírnému vyřešení věci rovněž nepředstavuje účelně vynaložený náklad. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. 9. O lhůtách ke splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud povolil žalované splnění jejích povinností specifikovaných ve výroku I. a II. tohoto rozsudku formou splátkového kalendáře. Přihlédl přitom k výdělkovým a rodinným poměrům žalované, která uvedla, že v podstatě celou domácnost hradí ze svých příjmů, k povaze ukládané povinnosti i k ekonomické síle žalobkyně, která není existenčně závislá na okamžitém splnění závazku. Stanovená výše splátek povede ke splnění uložené povinnosti do doby mírně přesahující jeden rok, což sice představuje zásah do práv žalobkyně coby věřitele peněžité pohledávky, toto její omezení je ovšem zjištěným o