36 C 60/2022-73 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému uhradit jí částku ve výši 6 658,33 Kč z titulu smluvní pokuty za nevrácené zařízení ve výši 5 000 Kč a 1 658,33 Kč z titulu nesplacených splátek za nájem zařízení včetně poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 1. 6. 2018 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba] V rámci uzavřené smlouvy byl sjednán nájem přijímacích zařízení modem wifi ed3.0 za 70 Kč a nájem hd boxu za 70 Kč měsíčně. Žalovaný převzal přijímací zařízení gateway * [anonymizována čtyři slova] * ([číslo]), převzetí zařízení potvrdil žalovaný podpisem zakázkového listu. Žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající ze smlouvy tím, že neplatil řádně poplatky za poskytnuté služby elektronických komunikací (nájem). Vzhledem k uvedenému v souladu čl. 2 .7.3.2 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně jednostranně ukončila smluvní vztah založený smlouvou, a to odstoupením od smlouvy ze dne 18. 2. 2020, žalovaný byl zároveň vyzván k vrácení obou zařízení ve stanovené lhůtě s upozorněním na možnou sankci v podobě smluvní pokuty, nebude-li tato povinnost splněna. Dle čl. 7 4. všeobecných obchodních podmínek je uživatel povinen vrátit dočasně poskytnuté zařízení žalobce nejpozději do 7 dnů od data ukončení smlouvy. Jestliže účastník nevrátí zařízení poskytovatele ve lhůtě uvedené v odstavci 7. 4. nebo je vrátí ve stavu nefunkčním nebo ve stavu, který zjevně neodpovídá běžnému opotřebení, je žalobce oprávněn vyúčtovat účastníkovi jednorázovou smluvní pokutu dle ceníku za nevrácené zařízení. Žalovaný zařízení nevrátil, poskytovateli tedy vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 5 000 Kč dle ceníku za zařízení. Smluvní pokuta uhrazena nebyla. Další část nároku činí platby nájemného za poskytnuté zařízení po 190 Kč měsíčně za zařízení, kdy nebyly uhrazeny splátky nájemného splatné dne 20. 9. 2019, 20. 10. 2019, 20. 11. 2019, 20. 12. 2019, 20. 1. 2020, 20. 2. 2020, 20. 3. 2020 a 5. 4. 2020 v celkové výši 1 658,33 Kč včetně poplatku za odpojení ve výši 500 Kč z důvodu nedoplatku, jehož výše vyplývá z ceníku. Předchůdce žalobkyně zanikl v důsledku fúze sloučením s žalobkyní jako společností nástupnickou, na kterou ke dni 1. 4. 2020 přešlo veškeré jmění předchůdce žalobkyně. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po výzvě zástupce žalobkyně ze dne 15. 9. 2021. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Jelikož žalobkyně předložila spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., dotázal se soud účastníku, zda s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud tedy jejich souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 30. 5. 2018, ceníku služeb [právnická osoba], zakázkového listu ze dne 31. 5. 2018 a 30. 7. 2018 podepsaného žalovaným, všeobecných obchodních podmínek, odstoupení od smlouvy ze dne 18. 2. 2020, výzvy k úhradě dluhu ze dne 15. 9. 2021, dále pak z vyúčtování [číslo] vzal soud v daném případě za spolehlivě zjištěné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně. Na základě citované smlouvy právní předchůdce žalobkyně pronajal žalovanému přijímací zařízení a to hdbox * gateway * [anonymizována čtyři slova] * ([číslo]), za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dodávaných na základě smlouvy. Převzetí zařízení žalovaný potvrdil podpisem zakázkového listu ze dne 30. 7. 2018. Žalovaný se současně smluvně zavázal hradit předchůdci žalobkyni za nájem poskytnutých zařízení částku ve výši 190 Kč za zařízení (dopis ze dne 31. 7. 2018 a ceník na č.l. 69 p. v. spisu). Soud má dále za zjištěné, že právní předchůdce žalobkyně od smlouvy pro neplnění povinností ze stany žalovaného odstoupil. Ve lhůtě 7 dnů od data ukončení smlouvy byl žalovaný povinen v souladu s čl. 7 4. všeobecných obchodních podmínek vrátit dočasně poskytnutá zařízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil, vznikl předchůdci žalobkyně nárok na úhradu jednorázové smluvní pokuty, dle sazebníku v částce 5 000 Kč za zařízení (ceník žalobkyně). Předchůdce žalobkyně dále vyúčtováními [číslo] vyúčtoval žalovanému částku v celkové výši 1 658,33 Kč za pronájem zařízení a 1 x 500 Kč představující poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku, jehož výše vyplývá z přiloženého ceníku, lhůty splatnosti odpovídají žalobním tvrzením. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z jejích tvrzení a ze stavu v obchodním rejstříku. Upomínkou ze dne 9. 6. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení smluvní pokuty a nájmu. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 9. 2021 byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky. <i>5. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) platí že, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>6. Podle § 2048 občanského zákoníku platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 7. Soud na základě předložených listin dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby. Mezi stranami vznikl uzavřením smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací závazek v podobě nájmu shora specifikovaného zařízení, jíž se předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout specifikované zařízení za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, a žalovaný se zavázal za nájem zařízení hradit předchůdci žalobkyně nájemné ve výši 190 Kč za zařízení měsíčně. Z listin předložených žalobkyní bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně splnil svou povinnost předat předmět nájmu (specifikované zařízení) žalovanému k užívání, avšak žalovaný neuhradil splatná vyúčtování za nájmy zařízení v rozporu se shora citovaným ust. § 2201 občanského zákoníku, čímž se s odkazem na ust. § 1970 občanského zákoníku dostal do prodlení s plněním svých povinností. Mezi stranami byla dále utvrzena povinnost žalovaného v případě porušení jeho smluvních povinností zaplatit předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nevrácené zařízení. Dle žalobních tvrzení žalovaný dosud předchůdci žalobkyně nevrátil předmětné zařízení v rozporu s čl. 7 4. všeobecných obchodních podmínek, v důsledku čehož vznikl předchůdci žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácené zařízení. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a na svou obranu ničeho neuvedl. V tomto kontextu dále soud uvádí, že ujednání o smluvní pokutě soud shledal ještě přiměřeným, neboť tím, že žalovaný dosud nevrátil předmětná zařízení, která předchůdce žalobkyně poskytuje svým zákazníkům jako předmět nájmu, fakticky připravil předchůdce žalobkyně o možný další příjem z nájmu za nevrácená zařízení jiným osobám. Dále soud pro úplnost odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1192/2019 dle kterého platí, že„ ujednání stran, které vznik práva na smluvní pokutu váže kromě porušení právní povinnosti na další právní skutečnosti, není dle § 1 odst. 2 o. z. zakázáno a je tedy přípustné“; (...) „zákon nezakazuje, aby strany vznik práva na zaplacení smluvní pokuty kromě porušení povinnosti dlužníkem vázaly i na odstoupení od smlouvy věřitelem.“. Současně je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni poplatek spojený s odpojením od služeb z důvodu jeho nedoplatků na nájmu zařízení, ke kterému se smluvně zavázal a jehož výše vyplývá z přiloženého ceníku. Soud tedy s ohledem na shora řečené žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal povinnostmi uvedenými ve výroku I. tohoto rozsudku. Výše úroků z prodlení požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, dále pak odměně za tři úkony právní služby po 200 Kč a 3 paušální náhrady po 100 Kč a DPH 21% z úkonů advokáta a paušálních náhr