38 C 138/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 9. 5. 2022 se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 3 299,38 Kč s příslušenstvím z titulu ceny za svoz komunálního odpadu dle smlouvy uzavřené dne [datum rozhodnutí] č. [spisová značka] o poskytnutí služeb v odpadovém hospodářství spočívající v odvozu odpadu ze stanoviště [ulice a číslo], [obec] za druhé pololetí roku 2021 ve výši 2 299,24 Kč včetně DPH vyúčtované fakturou [číslo] vystavenou dne 28. 12. 2021 a splatnou dne 11. 1. 2021 a dále za období ledna a února 2022 ve výši 820,14 Kč včetně DPH vyúčtované fakturou [číslo] ze dne 5. 4. 2022 a splatnou dne 19. 4. 2022. 2 Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena dne 14. 6. 2022 (viz doručenka připojená k č.l. 31), nevyjádřila. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobce projevil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (viz č.l. 36 spisu), pokud jde o žalovanou, tato se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Odvolání proti tomuto rozsudku není přípustné, a proto je jeho odůvodnění omezeno na náležitosti uvedené v § 157 odst. 4 o.s.ř. 5. Z předložených listin učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Účastníci jako podnikatelé dne [datum rozhodnutí] uzavřeli smlouvu č. [spisová značka] o poskytnutí služeb v odpadovém hospodářství, v níž se žalobkyně zavázala od podpisu smlouvy přebírat 1krát týdně odpady žalované v místě [ulice a číslo], [obec] a s takovým odpadem naložit dle obecně závazných právních předpisů a žalovaná se zavázala platit jí za to cenu ve výši 227 Kč bez DPH měsíčně. Na základě této smlouvy žalobkyně prováděla svozy odpadu od žalované. Za tyto svozy provedené od 1. 7 2021 do 31. 12. 2021, tedy za 6 měsíců vyúčtovala žalované fakturou ze dne 28. 12. 2021, [číslo] splatnou dne 11. 1. 2022, částku ve výši 2 299,24 Kč včetně DPH. Za svozy provedené v lednu a únoru 2022 pak vyúčtovala žalované fakturou ze dne 5. 4. 2022, [číslo] splatnou dne 19. 4. 2022, částku ve výši 820,14 Kč včetně DPH. Žalovaná jí však tyto částky dosud ani zčásti nezaplatila, byť byla upomínkou ze dne 24. 3. 2022, 5. 4. 2022 a 25. 4. 2022 k tomuto zaplacení před podáním žaloby vyzvána. 6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. <i>7. Podle § 17 odst. 4 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do 18. 9. 2016 (dále jen„ zákon č. 185/2001 Sb.“), původci, kteří produkují odpad podobný komunálnímu odpadu, mohou na základě smlouvy s obcí využít systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů zavedeného obcí. Smlouva musí být písemná a musí obsahovat vždy výši sjednané ceny za tuto službu.</i> <i>8. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 9. V souzené věci účastníci uzavřeli mezi sebou smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala přebírat od žalované ve smlouvě blíže specifikovaný komunální odpad, přijmout jej do svého vlastnictví a naložit s ním podle zákona o odpadech a žalovaná se zavázala platit jí za to cenu. Tuto smlouvu soud právně posoudil jako smlouvu o využití systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle § 17 odst. 4 zákona č. 185/2001 Sb. Z této smlouvy vznikla žalobkyni povinnost k výše uvedeným činnostem a žalované vznikla povinnost platit jí za to sjednanou cenu. 10. Soud má za prokázané, že žalobkyně v období od 1. 7. 2021 do 28. 2. 2022 pro žalovanou výše uvedené nakládání s odpadem skutečně provedla a vzniklo jí tak právo na cenu ve sjednané výši. Požadavek žalobkyně je tedy po právu; jelikož žalovaná jí tuto již splatnou částku dosud nezaplatila, soud žalobě ohledně ní vyhověl. 11. Právo žalobkyně na úroky z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 obč. zák. O doručení výše uvedených faktur žalované soud nemá důvod pochybovat i proto, že žalobkyně předložila doklad o odeslání upomínek, a proto žalobkyni přiznal úroky z prodlení z jednotlivých účtovaných částek od data následující po splatnosti faktur. Právo žalobkyně na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1200 Kč se opírá o ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů. 12. Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 719 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 299,38 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč.