38 C 141/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou doručenou soudu dne 8. 3. 2022 po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 767 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru ze dne [datum], na jejímž základě žalobkyně dne [datum] žalovanému zaslala na jeho účet částku 8 000 Kč, kterou žalovaný řádně nesplácel. Smlouva o úvěru byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku v chráněném internetovém prostředí přístupném po zadání zvoleného hesla a po ověření totožnosti žalovaného mimo jiné též zasláním výpisu z účtu, který je na jméno žalovaného a na nějž je později vyplacen úvěr. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 8 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 24 měsíců, zaplatit poplatek za jeho poskytnutí ve výši 264 Kč, poplatek ve výši 99 Kč za tzv. bezpečné splácení spojený s tím, že při nečekané životní události bude odložena splatnost úvěru o 30 dní. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 28. 4. 2021, 7. 6. 2021, 22. 7. 2021 a 26. 7. 2021 čtyři výzvy k úhradě dlužné částky. Dopisem ze dne 25. 7. 2021 byl úvěr zesplatněn. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 8 000 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 460 Kč za 4 upomínky a vymáhání dluhu, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 594 Kč (6 měsíců po 99 Kč), poplatek za SMS servis 294 Kč (6 měsíců po 49 Kč) a smluvní pokutu ve výši 1996 Kč odpovídající 10% nezaplacené jistiny úvěru a zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 10. 1. 2022 do zaplacení, který byl částečně kapitalizován. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstala zcela pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. Žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na webových stránkách žalobkyně www.kamali.cz smlouvu o úvěru dne [datum], na základě které se zavázala žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutý úvěr a poplatek ve výši 264 Kč do 24 měsíců od jeho poskytnutí, celkem tedy 11 008 Kč bez doplňkových služeb, tedy do 23. 2. 2023. V úvěrové smlouvě byla současně dohodnuta platba za expresní výplatu 199 Kč, doplňková služba SMS servis za 49 Kč měsíčně a doplňková služba bezpečná splátka za 99 Kč měsíčně a dále pak úrok od druhé splátky do poslední ve výši 392 Kč měsíčně (žalobkyně požaduje tento úrok za 5 měsíců do zesplatnění), a to vše přehledně v tabulce zahrnující ve vztahu k jednotlivým měsícům výši poplatků a plateb. Současně bylo sjednáno, že při prodlení s plněním platebních povinností je oprávněna žalobkyně žádat smluvní pokutu ve výši 10% z nezaplacené částky (viz standartní formulář pro spotřebitelský úvěr a úvěrová smlouva č. ID žádosti 747 190). Žalobkyně žalovanému dne [datum] zaplatila na účet uvedený v úvěrové smlouvě č. [bankovní účet] částku ve výši 8 000 Kč (viz. výpis z účtu), kterou žalovaný řádně nesplácel dohodnutými splátkami a neplatil ani další dohodnuté poplatky, dle tvrzení žalobkyně nezaplatil ničeho (viz. též výpis čerpání, splátek a úhrad). Dopisem ze dne 25. 7. 2021 byl proto úvěr žalobkyní zesplatněn a žalovaný byl vyzván k okamžitému zaplacení, a to po předchozím zaslání 3 písemných výzev. Zástupce žalobkyně vyhotovil a žalovanému odeslal předžalobní výzvu ze dne 10. 12. 2021 (Výzva k plnění, poštovní podací arch). Z výpisu čerpání plyne, že byly vynaloženy náklady na 4 upomínky v celkové výši 460 Kč. Žádné další důkazy nebyly v řízení navrhovány, žalovaná zůstala v řízení zcela nečinný a neuváděla žádné skutečnosti ani důkazy na svoji obranu. <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.</i> <i>7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> 9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl do jeho dispozice poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl vrátit v dohodnutých splátkách do 23. 2. 2023. Jelikož žalovaný řádně své povinnosti neplnil, plnění ve splátkách nehradil, žalobkyně přistoupila k okamžitému zaplacení úvěru a vyzvala žalovaného k zaplacení nedoplatku ve výši 8 000 Kč v upomínce stanovené lhůtě. Žalovaný na výzvy nereagoval, dluh, který se stal najednou splatným tak činí 8000 Kč na jistině úvěru a soud neměl důvod žalobě ohledně této jistiny nevyhovět. 10. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 11. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 12. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažená ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z., tedy platnost ujednání a s tím spojenou oprávněnost nároku na zaplacení částek 264 Kč na poplatku spojeném s poskytnutím úvěru, 594 Kč na dohodnutém poplatku za bezpečnou splátku, 199 Kč na expresní výplatě, 294 Kč na SMS servisu a 460 Kč na účelně vynaložených nákladech na 4 upomínky a smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč (10% z nezaplacené jistiny) a 1960 Kč sjednaném úroku za 5 měsíců. Soud proto žalovanému povinnost k zaplacení částky 13767 Kč. Tato ustanovení soud neshledal ani co do druhu nároku a ani co do jeho výše za ujednání neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z., a proto žalobě vyhověl i co do těchto částek. 13. Konečně žalobky