38 C 150/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 15 822 Kč s tím, že žalobkyně se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně dne [datum] žalované poskytla částku 15 000 Kč, kterou měla žalovaná splácet po dobu 24 měsíců a kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila, zaplatila jen 12 078 Kč. Z této částky byla zaplacena částečně jistina, k doplacení zbývá 11 049 Kč, dále byly zaplaceny poplatek za poskytnutí úvěru sjednaný ve výši 495 Kč, k doplacení již nezbývá ničeho; poplatek za expres výplatu sjednaný ve výši 199 Kč, k doplacení již nezbývá ničeho; poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, k doplacení zbývá 396 Kč; poplatek za servis pomocí SMS ve výši 49 Kč měsíčně, k doplacení zbývá 196 Kč; úrok ve výši 735 Kč od druhého do osmého měsíce, k doplacení zbývá 1470 Kč; z nákladů vynaložených na vymáhání dluhu ve výši 560 Kč bylo zaplaceno 100 Kč a zbývá 460 Kč k doplacení a dále pak zbývá k doplacení smluvní pokuta ve výši 2 251 Kč. Žalované bylo zasláno několik upomínek, výzva před zesplatněním byla ze dne 19. 7. 2021, vzhledem k trvajícímu prodlení žalované byl úvěr zesplatněn ke dni 5. 9. 2021 žalovaná nereagovala ani na předžalobní upomínku. 2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, v řízení zůstala pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně i žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jejich konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud za zjištěné skutečnosti, které jsou v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. Žalobkyně uzavřela se žalovanou prostřednictvím internetových stránek www.kamali.cz smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované dne [datum] na účet žalované č. [bankovní účet] částku ve výši 15 000 Kč (viz smlouva, výpis z účtu), kterou žalovaná v dohodnutých 24. měsíčních splátkách splatných postupně do 11. 9. 2022 ve výši uvedené ve splátkovém kalendáři tvořícím součást smlouvy řádně nesplácela. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala k zaplacení částky 15 000 Kč a dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, účelně vynaložených nákladů. Účastníci sjednali též úrok ve výši 5 145 Kč splatný společně s druhou až osmou splátkou ve výši 735 Kč měsíčně a dále sjednali smluvní pokutu ve výši 500 Kč při prodlení s placením a 10% z dlužné jistiny a úroků při zesplatnění úvěru s ohledem na prodlení dlužníka. (viz. Předsmluvní informace, Úvěrová smlouva). Žalovaná svůj závazek splácet řádně a včas dohodnuté splátky porušila, zaplatila jen 12 078 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad), které žalobkyně použila na úhradu jednotlivých nároků v souladu se smlouvou způsobem uvedeným ve výpisu čerpání, splátek a úhrad. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nesplácela řádně a včas dohodnuté splátky úvěru a dalších nároků, žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 19. 7. 2021 k řádnému plnění povinností a následně pak přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 5. 9. 2021, což žalované oznámila dopisem odeslaným dne 7. 9. 2021, kterým vyzvala žalovanou k doplacení dluhu do 14ti dnů. Zástupce žalobkyně následně vyhotovil a žalované odeslal předžalobní výzvu ze dne 28. 1. 2021 (Výzva k plnění z citovaných dat, poštovní podací archy). Z výpisu čerpání plyne, že z jistiny bylo zaplaceno 3 951 Kč a zbývá tak k doplacení 11 049 Kč, dále byly zaplaceny poplatek za poskytnutí úvěru sjednaný ve výši 495 Kč zcela, poplatek za expres výplatu sjednaný ve výši 199 Kč zcela, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, k doplacení zbývá 396 Kč; poplatek za servis pomocí SMS ve výši 49 Kč měsíčně, k doplacení zbývá 196 Kč; úrok ve výši 735 Kč od druhého do osmého měsíce ve výši 5 145 Kč, k doplacení zbývá 1470 Kč; z nákladů vynaložených na vymáhání dluhu ve výši 560 Kč bylo zaplaceno 100 Kč a zbývá 460 Kč k doplacení a dále pak zbývá k doplacení smluvní pokuta ve výši 2 251 Kč. Žádné další důkazy nebyly v řízení navrhovány, žalovaná zůstala v řízení zcela nečinná a neuváděla žádné skutečnosti ani důkazy na svoji obranu. <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.</i> <i>7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>9. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 10. Po právní stránce tak soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Soud se předně zabýval posouzením platnosti smlouvy z pohledu judikatury vyšších soudů zohledňující jednak výši úrokové sazby a jednak povinnosti věřitele prověřit úvěruchopnosti dlužníka a neshledal žádné skutečnosti, které by neplatnost smlouvy odůvodňovaly. Ohledně výše úroků soud pro zjednodušení odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Pokud se týká povinnosti věřitele prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku odkazuje soud na § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Dle názoru soudu byly povinnosti věřitele splněny, což soud dovozuje ze skutečností uvedených v úvěrové smlouvě a předsmluvních informací. 11. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 12. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmíne