38 C 151/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 23. 2. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 299 010,96 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru s [číslo] kterou se předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutý a vyčerpaný úvěr splatit s úrokem ve výši 12,9% p.a. a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Úvěr byl žalovaným vyčerpán. Vzhledem k tomu, že své povinnosti žalovaný neplnil a dostal se se splácením do prodlení, předchůdce žalobkyně přistoupil dne 6. 8. 2021 k zesplatnění celého dluhu v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami a smlouvou. Pohledávka byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] na [právnická osoba] [anonymizováno] [IČO] a dne [datum] na žalobkyni a žalovaný byl o tomto vyrozuměn. Žalovaný dluží 299 010,96 Kč na jistině, úrok z úvěru částečně kapitalizovaný a úrok z prodlení, částečně kapitalizovaný. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, na kterou však nereagoval. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši výše 300 000 Kč s úrokem ve výši 12,9% p.a. částečně za účelem konsolidace předchozích dluhů a žalovaný se jej zavázal vrátit ve splátkách ve výši 4 776 Kč vždy k 20tému dni měsíce počínaje 20. 12. 2019, celkem 108 splátek splatných do 20.11.2028, RPSN byla uvedena ve výši 14,22%. Úvěr byl poskytnut částečně za účelem zaplacení jiných závazků žalovaného uvedených výslovně ve smlouvě. Před uzavřením smlouvy uvedl žalovaný své příjmy, výdaje včetně splácených úvěrů (viz návrh na uzavření smlouvy a akceptace návrhu). Žalovaný své povinnosti neplnil, dopisem ze dne 7. 8. 2021 předchůdce žalobkyně využil svého práva a zesplatnila ke dni 6. 8. 2021 celý zbytek úvěru a vyzval žalovaného k jeho zaplacení ve výši 299 435 Kč (viz citovaný dopis v EPR spisu). Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně, které nijak nesporoval, ničeho nezaplatil. Dluh žalovaného byl žalobkyní vyčíslen na částku 299 010,96 Kč na jistině (viz výpis z úvěrového účtu a dokument Podklady pre súdne konanie EPR spis). Do prodlení s placením celého dluhu se dostal žalovaný s ohledem na výzvu předchůdce žalobkyně den po zesplatnění úvěru s ohledem na marné uplynutí předchozí výzvou poskytnuté lhůty. Žalobkyně kapitalizovala úrok z prodlení a úrok za dobu do 1. 10. 2021. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena nejdříve na [právnická osoba] a. [IČO] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a smlouvou ze dne [datum] a následně pak smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni a oznámení o tomto postoupení bylo žalovanému zasláno dopisy ze dne 14. 10. 2021 a 1.11.2021 (viz smlouvy o postoupení pohledávky a jejich přílohy a oznámení o postoupení pohledávek a podací archy). Pohledávka za žalovaným byla vyčíslena na 299 010,96 Kč. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k doplacení dluhu dopisem ze dne 1. 11. 2021 (viz dopis a podací arch). <i>5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 6. Soud se nejdříve zabýval tím, zda původní věřitel splnil povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem a je povinností poskytovatele nespoléhat jen na tvrzení žadatele, ale musí k nim přistupovat též kriticky a tato tvrzení kontrolovat. Z tvrzení žalobkyně a návrhu smlouvy o úvěru je patrné, že původní věřitel zjišťoval alespoň základní informace o žalovaném. Žalovaný nijak nenamítal existenci pohledávky žalobkyně, soud proto dospěl k závěru, že tato základní povinnost poskytovatele úvěru byla splněna a že smlouvu nelze považovat za absolutně neplatnou s ohledem na § 588 o.z. 7. Na základě skutečností popsaných shora soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, sjednaný úrok ve výši 12,9% p.a. i ostatní ujednání odpovídají zákonným podmínkám. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel celkem 300 000 Kč a byl povinen úvěr splácet v měsíčních splátkách po 4 776 Kč Smlouvu soud považuje za platnou i po přezkoumání výše úroku a dalších podmínek, které jsou ve smlouvě ujednány. Pokud pak žalovaný úvěr řádně nesplácel, využil předchůdce žalobkyně své právo a požádal o okamžité zaplacení celého dluhu, který vyčíslil. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni a postoupení žalovanému oznámeno, žalobkyně je tedy aktivně legitimována k podání žaloby. Ke dni postoupení byla pohledávka vyčíslena na 299 010,96 Kč. Základ nároku byl uplatněn po právu a stejně tak i požadovaný úrok ve výši 12,9% ročně, který byl pro období do 2. 10. 2021 kapitalizován částkou 3837,10 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy o úvěru, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení jistiny též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. Počátek prodlení s vrácením nedoplatku úvěru nastal zesplatněním úvěru dne 6. 8. 2021, úrok z prodlení z jednotlivých splátek pak byl kapitalizován a vyčíslen na 2 756,34 Kč (viz dokument Podklady pre súdne konanie EPR spis), soud proto žalobě i v této částce vyhověl. Proto soud žalobě žalobkyně vyhověl v plném rozsahu. Lhůta pro zaplacení byla stanovena v souladu s § 160 odstavec 1 o.s.ř. 8. Nad rámec shora uvedeného soud dodává, že smlouvu o úvěru shledal jako platnou a v souladu s judikaturou vyšších soudů. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze odkázat ohledně výše úrokové sazby úvěru na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Ohledně povinnosti poskytovatele zápůjček a úvěrů prověřit schopnost dlužníka úvěr splácet dle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru soud pro zjednodušení odkazuje na závěry plynoucí z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 41 787,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 961 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 299 010,96 Kč sest