38 C 20/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou doručenou soudu dne 18. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 552 406,41 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 608 387 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok z úvěru ve výši 7,90 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 7 420 Kč měsíčně vždy k 12.tému dni v měsíci. Žalovaný své povinnosti neplnil a nereagoval ani na výzvy k zaplacení, využila žalobkyně svého práva a úvěr zesplatnila k 6. 2. 2021 celý úvěr a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení, žalovaný však ničeho nezaplatil. Dluh žalovaného činí 552 406,41 Kč na jistině, úroku z úvěru ve výši 7,90 % ročně, která částečně kapitalizovala a zákonného úroku z prodlení, který částečně kapitalizovala. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil následující skutkový stav, který odpovídá tvrzením v žalobě. [právnická osoba] uzavřela dne [datum] se žalovaným elektronickou formou smlouvu o úvěru č. účtu [bankovní účet] (viz smlouva v EPR spisu), na základě které žalovanému poskytla téhož dne částku ve výši 608 387 Kč (viz smlouva a výpis z úvěrového účtu v EPR spisu), a to za účelem konsolidace předchozích dvou úvěrů (viz bod 2.2. smlouvy). Ve smlouvě byl sjednán úrok z úvěru ve výši 7,90% ročně, RPSN činila 8,32 %. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 7 420 Kč měsíčně počínaje následujícím kalendářním měsícem vždy k 12.tému dni v měsíci. Žalovaný své povinnosti neplnil, platil nepravidelně a poslední splátku zaplatil dne 14. 10. 2020. Dopisem ze dne 6. 2. 2021 žalobkyně využila svého práva a zesplatnila k 7. 2. 2021 celý úvěr a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení (viz citovaný dopis v EPR spisu). Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně, které nijak nesporoval, ničeho nezaplatil. Dluh žalovaného byl žalobkyní vyčíslen na částku 552 406,41 Kč na jistině (viz výpis z úvěrového účtu a dokument Podklady pre súdne konanie EPR spis). Do prodlení s placením dluhu se žalovaný dostal postupně, a to od 2. 10. 2018 s placením splátek a od zesplatnění pak s celou vyčíslenou jistinou. Úrok z prodlení z jednotlivých splátek pak byl kapitalizován a vyčíslen na 27 140,22 Kč (viz dokument Podklady pre súdne konanie EPR spis), tedy více, než je požadováno v petitu návrhu. Vedle úroku z prodlení je povinností žalovaného zaplatit i sjednané úroky ve výši 7,9% ročně z jistiny ze stejné částky od 2. 10. 2018 a byl vyčíslen na 28 729,10 Kč (viz dokument Podklady pre súdne konanie EPR spis), tedy více, než je požadováno v petitu návrhu. <i>5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 6. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva ve smyslu § 2395 občanského zákoníku o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla jako peněžní ústav žalovanému úvěr a ten se jej zavázal společně s úroky vrátit v měsíčních dohodnutých splátkách. Pokud své povinnosti nesplnil a žalobkyně využila svého ve smlouvě sjednaného práva dle § 1931 občanského zákoníku k zaplacení celého dluhu při splnění ujednaných podmínek, stal se dluh splatným dne 7. 2. 2021 jako celek, tedy nevrácená jistina úvěru ve výši 552 406,41 Kč. Tato částka představuje jistinu uvedenou ve výroku rozsudku. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy o úvěru, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení jistiny též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění a dále na zaplacení úroku ve výši sjednané ve smlouvě. Soud vyšel z listiny předložené žalobkyní (dokument Podklady pre súdne konanie EPR spis) a uložil žalovanému vedle povinnosti k zaplacení jistiny též úrok, částečně kapitalizovaný a zákonný úrok z prodlení, též částečně kapitalizovaný. Lhůta pro zaplacení byla uložena v souladu s § 160 odstavec 1 o.s.ř. 7. Nad rámec shora uvedeného soud dodává, že smlouvu o úvěru shledal jako platnou a v souladu s judikaturou vyšších soudů. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze odkázat ohledně výše úrokové sazby úvěru na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Ohledně povinnosti poskytovatele zápůjček a úvěrů prověřit schopnost dlužníka úvěr splácet dle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru soud pro zjednodušení odkazuje na závěry plynoucí z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 61 446,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 22 097 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 552 406,41 Kč sestávající z částky 10 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 520 Kč ve výši 6 829,20 Kč.