38 C 201/2022-33 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou doručenou dne 5. 5. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku ve výši 102 000 Kč s příslušenstvím a nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o nájmu nebytových prostor o velikosti 50 m2 v domě na adrese [adresa], ve které bylo sjednáno nájemné ve výši 7 000 Kč měsíčně a čtvrtletní platby za stočné a vodné, vše splatné do 5.tého dne následujícího měsíce. K ukončení nájemního vztahu dohodou došlo dne 31. 3. 2021, k tomuto datu bylo provedeno též vyúčtování. Dluh žalované činil 102 000 Kč, žalovaná dluh uznala a zavázala se ho zaplatit do 31. 12. 2021 na účet žalobce, což však i přes předžalobní výzvu žalobce neučinila. Podáním doručeným soudu dne 18. 7., 2022 (viz. č.l. 11) pak žalobce vysvětlil výpočet dlužné částky. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná odpor. V něm však uvedla pouze svoji aktuální adresu. K výzvě soudu následně v podání doručeném soudu dne 26. 7. 2022 uvedla, že není schopná dlužnou částku zaplatit najednou a požádala s odkazem na své osobní poměry o splátky 200 - 500 Kč měsíčně. Při jednání dne [datum] žalovaná uvedla, že svůj dluh nijak nezpochybňuje, v podstatě jej uznává, ale vzhledem k finanční situaci není schopná zaplatit dluh jinak, než ve splátkách. 3. Soud zjistil následující skutkový stav. Dne [datum] účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu nebytových prostor, které byly ve smlouvě vymezeny tak, že se jedná o nezařízený nebytový prostor v domě na adrese [adresa], zapsaném na [list vlastnictví] pro [územní celek] u Katastrálního úřadu [obec]. Mezi účastníky bylo sjednáno nájemné ve výši 7 000 Kč včetně DPH měsíčně. Splatnost nájemného byla dohodnuta na 5tý den aktuálního měsíce. Dále pak žalovaná měla hradit vodné a stočné dle odečtového vodoměru čtvrtletně do 5tého dne měsíce následujícího. Nájemní vztah byl ukončen dohodou vypsanou na poslední straně listiny nájemní smlouvy k datu 31. 3. 2021. Účastníci dne 31. 3. 2021 podepsali dále dokument nazvaný uznání dluhu, v němž uvedli, že za dobu trvání nájmu od 1. 1. 2020 do 31. 3. 2021 došlo ke vzniku dluhu ve výši 102 000 Kč na nájemném a vyúčtování za spotřebu vody ve vazbě na citovanou smlouvu o nájmu nebytových prostor, aniž by uvedli přesné vyčíslení či výpočet a skladbu dluhu tak, aby bylo jednoznačně určeno, kolik za konkrétní období činí dluh na nájemném a kolik na zálohách či vyúčtování za dodávky vody a stočné. Současně bylo v dohodě uvedeno, že se žalovaná zavazuje zaplatit částku 102 000 Kč na účet žalobce do 31. 12. 2021. Žalovaná dluh nezaplatila ani v takto dohodnuté dodatečné lhůtě, ani po odeslání předžalobní upomínky ze dne 11. 4. 2022 a ani do vyhlášení rozhodnutí. Tyto skutečnosti byly v řízení mezi účastníky nesporné, byly podpořené listinami předloženými žalobcem. <i>4. Podle § 2201 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>5. Podle § 2246 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.</i> <i>6. Podle § 2302 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.</i> <i>7. Podle § 2303 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. je-li s nájmem prostoru sloužícího k podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně.</i> <i>8. Podle § 2247 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (1) Strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. (2) Pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. (3) Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. (4) Strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.</i> <i>9. Podle § 7 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.</i> 10. Soud zjištěný skutkový stav právně hodnotí následovně. Bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva, na základě které vzniklo oprávnění žalované užívat v žalobě vymezené prostory sloužící k podnikání a současně povinnost hradit nájemné a úhradu za služby poskytované v souvislosti s užíváním předmětu nájmu. Vznik nájemního vztahu ve smyslu § 2201 OZ nebyl ničím zpochybněn, smlouvu soud považuje za platnou. Výše nájemného byla řádně sjednána ve smlouvě v souladu s § 2246 OZ, současně byl sjednán i způsob placení spotřebované vody a stočného včetně splatnosti jak této částky tak nájemného. Existence a výše dluhu nebyla žalovanou zpochybňována ani to, že k zaplacení do doby vyhlášení rozhodnutí nedošlo. Soud sice nepovažoval dluh žalovanou za řádně uznaný s následky dle § 2053 OZ, neboť v dokumentu nazvaném Uznání dluhu nebyl dluh řádně a jednoznačně určitě vymezen. To však nemá žádný právní dopad, neboť o existenci a výši dluhu nebylo pochyb a stejně tak ani o jeho splatnosti. S ohledem na uzavřenou dohodu a ujednání o nejzažším termínu pro zaplacení do 31. 12. 2021 soud dospěl k závěru, že do prodlení se žalovaná dostala dne 1. 1. 2022. Kromě jistiny dluhu je tak povinností žalované zaplatit též úrok v souladu s § 1970 OZ. Soud vyhověl žalobě jak co do jistiny, tak i požadovaného příslušenství. 11. Žalovaná požádala o rozložení zaplacení dluhu do splátek s ohledem na svoji finanční situaci, kterou odůvodnila tím, že má příjmy ve výši cca 15 625 Kč, ale s ohledem na exekuce, které jsou proti ní vedeny má k dispozici příjmy nižší. Dále má výdaje na bydlení ve výši 9 182 Kč na nájemné a zálohy na služby. Z dluhů, které má, splácí Městu [obec] 500 Kč měsíčně, Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra 1 000 Kč měsíčně, má dále dluh vůči [stát. instituce] ve výši 33 129 Kč, který by chtěla také splácet a vůči [právnická osoba] ve výši 9 402 Kč s příslušenstvím a dále je proti ní vedena exekuce exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení] k zaplacení dluhu vůči společnosti [právnická osoba] ve výši 35 620,60 Kč (č.j. [spisová značka]). Tyto skutečnosti žalovaná doložila listinami. Žalovaná je nemajetná a nemá možnost získat podporu a pomoc od jiné osoby v rodině, pracuje na 8 hodin denně, dluhy, které má, vznikly v důsledku omezení podnikání v době koronovirové epidemie, kdy podnikala v oboru masáže. Těmto skutečnostem soud neměl důvod nevěřit. Pokud pak v závěrečném návrhu žalobce namítal, že žalovaná má možnost získat zaměstnání s vyšší mzdou a má možnost získat podporu od rodiny, tato svá tvrzení, která uvedl až po skončení dokazování a poskytnutí poučení dle § 118b a § 119a o.s.ř., nepodpořil žádnými důkazy. Soud k těmto tvrzením proto nepřihlížel. Soud po zjištění tohoto skutkového stavu ohledně způsobu zaplacení přistoupil k rozložení dluhu do splátek, neboť dospěl k závěru, že finanční, majetková a osobní situace žalované neumožňuje zaplacení dluhu jednorázově a pokud by soud vyšel z pariční lhůty v trvání 3 dnů, nepřineslo by to ani pro žalobce žádné řešení, neboť žalovaná by nebyla schopna dluh v této lhůtě zaplatit. Je sice pravdou, že žalovaná situaci nechala dojít až k soudnímu řízení a nepřistoupila k placení, byť minimálních, jí navrhovaných splátek a svoji situaci nijak neřešila. Na straně druhé je soudu z úřední činnosti známo, že omezení podnikání v důsledku epidemie CORONAVIRU 19 bylo objektivní obecně znám