38 C 22/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22. 11. 2021 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] dne [datum], smlouvu o úvěru [číslo] prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz, na které žalovaná vyplnila své údaje a požadavky a uvedla své údaje a byl jí zřízen uživatelský účet, předchůdkyně žalobkyně jí následně zaslala prostřednictvím webového rozhraní návrh úvěrové smlouvy, kterou žalovaná akceptovala, při registraci předložila též svůj občanský průkaz. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč, které jí byly zaslány na jí uvedený účet vedený u [právnická osoba]. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku 1500 Kč (jistinu) do 19. 11. 2018. Žalovaná však nesplnila své povinnosti, nezaplatila žádnou částku. Žalobkyně se stala věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO] jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. O změně v osobě věřitele byla žalovaná informována dopisem ze dne 13. 4. 2021, žalovaná uvedenou částku ani přes předžalobní upomínku ze dne 13. 4. 2021 nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané, že žalovaná obdržela dne [datum] na účet č. [bankovní účet] vedený u [anonymizováno] banka a.s částku ve výši 1500 Kč (potvrzení o odeslání prostředků spis EPR), a to od společnosti [právnická osoba], [IČO]. Zda to byla skutečně žalovaná, kdo požádal o poskytnutí úvěru a prostřednictvím webového rozhraní akceptovala návrh smlouvy o úvěru, se z předložených listin prokázat nepodařilo, nebyly předloženy ani důkazy prokazující proces uzavření smlouvy. V listině nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] která měla odpovídat ujednání stran, byl uveden datum splatnosti do [datum], úrok 0 Kč, a RPSN 0, jednorázová výše splátky je uvedena 1500 Kč. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že nebyla vrácena žádná částka. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku smlouvou ze dne [datum] na žalobkyni, dopisem ze dne 13. 4. 2021 oznámil původní věřitel postoupení pohledávky žalované a dopisem ze dne 13. 4. 2021 pak byla žalovaná vyzvána k zaplacení žalobkyní. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovanou a společností původního věřitele a nebyl tak prokázán vznik závazkového vztahu v podobě úročné zápůjčky či úvěru podle ust. § 2390 nebo § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském (úročeném). Nad rámec těchto závěrů soud musí uvést, že ani nebylo prokázáno, že by došlo ze strany předchůdce žalobkyně ke splnění žalobkyní tvrzené povinnosti poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18). 6. Žalované tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit poskytnutou částku - jistinu ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně však jiné plnění nepožadovala, takže byť soud nedospěl k v žalobě tvrzenému právnímu závěru, přiznal žalobkyni jí požadovanou jistinu v plné výši. Právním důvodem vzniku však s ohledem na neprokázání tvrzení o uzavření smlouvy a případnou absolutní neplatnost smlouvy jako celku, není závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, ale plnění předchůdce žalobkyně z neexistujícího či neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná nevrátila dosud žádné plnění, aktuální výše bezdůvodného obohacení tedy činí 1 500 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil jí soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že peníze byly zaslány na účet žalované dne 30. 10. 2018. První den prodlení s ohledem na charakter nároku – bezdůvodného obohacení nastal dne 1. 11. 2018. Pokud pak žádá žalobkyně úrok z prodlení od data 20. 11. 2018, soud žalobě vyhověl i ohledně této části uplatněného nároku. 7. Pariční lhůta byla uložena dle § 160 o.s.ř. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.