38 C 269/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou u soudu dne 20. 9. 2021 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 2 804 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady za zdravotní péči poskytnutou žalovanému dne [datum], kdy byl žalovaný převezen RZP do zařízení žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaný neměl na území ČR sjednáno zdravotní pojištění a nebyl účastníkem veřejného zdravotního pojištění, je povinen poskytnutou péči zaplatit z vlastních prostředků. Jako důkaz prokazující jednak poskytnutí zdravotní péče a jednak výše odměny k žalobě připojila jednak vyúčtování a jednak kopii směnky ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobkyně i žalovaný projevili souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v žalobě, žalovaný pak tím, že se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud za zjištěné skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. Dne [datum] byl žalovaný převezen sanitou z FN [obec] a v zařízení žalobkyně mu byla poskytnuta zdravotní péče spočívající v cíleném vyšetření internistou, vyšetření EKG a pulzní oxymetrií. Za takto poskytnuté zdravotní služby mu bylo vyúčtována odměna ve výši 2 744 Kč a za převoz sanitou 60 Kč, celkem tedy 2 804 Kč (viz č.l. 8 rub). Téhož dne vystavil žalovaný směnku a zavázal se ve prospěch žalobkyně zaplatit 2 804 Kč do 16. 12. 2019 (viz č.l. 10). Směnka byla předložena v řízení jen v kopii. Dopisem ze dne 16. 1. 2020 byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení částky do 29. 2. 2020 (viz č.l. 9). Žalovaný však žalobkyní vyúčtovanou částku dosud neuhradil. 5. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je občanem [země] a v řízení bylo zjištěno, že na území ČR nemá evidován žádný pobyt, soud se zabýval předně tím, zda je dána pravomoc českého soudu o věci rozhodovat a zda je věcně a místně příslušným k rozhodnutí o věci. 6. Podle § 6 zákona č. 91/2012 Sb. je pravomoc českých soudů dána tehdy, pokud je podle procesních předpisů dána místní příslušnost o věci rozhodovat. Předmětem řízení je pohledávka žalobkyně plynoucí ze závazkového vztahu (úplatného poskytnutí zdravotní péče). Mezi účastníky nebyla v písemné formě sjednána žádná smlouva, nebyla provedena volba práva či soudu. Směnka předložená v kopii byla soudem posouzena jen jako důkaz. S ohledem na skutečnost, že nebyla předložena směnka v originálu, nejedná se typově o řízení směnečné ve smyslu § 9 odstavec 2 písmeno j) ve spojení s § 175 o.s.ř. Soud tedy vyšel ze skutečnosti, že předmětem řízení je závazek ze smlouvy o poskytnutí zdravotnické péče a příslušnost soudu se řídí ustanovením čl. 7 odstavec 1 písmeno a) (místem splnění) i písmeno b) druhá odrážka (místem poskytnutí služby) nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel Ia). Pravomoc i místní příslušnost zdejšího soudu s ohledem na skutečnost, že zdravotní péče byla poskytnuta v zařízení žalobkyně v [obec], je tedy dána. Věcná příslušnost zdejšího soudu je odvozena od charakteru nároku plynoucího ze závazkového vztahu. Dle § 87 odstavec 1 zákona č. 91/2012 Sb. pak smlouva nejúžeji souvisí s právem ČR, když místem poskytování zdravotní péče je [obec] a subjektem poskytujícím tuto péči je český subjekt - zdravotnické zařízení. <i>7. Podle § 2636 odst. 1 obč. zák. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.</i> <i>8. Podle § 2636 odst. 2 obč. zák. příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.</i> <i>9. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 10. V dané věci má soud za prokázané, že žalovaný byl převezen dne [datum] k žalobkyni a tam ošetřen, současně nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že nebyl zdravotně pojištěn. Mezi účastníky byla tedy uzavřena smlouva o péči o zdraví ve smyslu § 2636 a násl. obč. zák., byť nebyla uzavřena v písemné formě, ale plyne ze skutečnosti, že došlo k poskytnutí zdravotní péče. Z této, byť ústně uzavřené smlouvy, vznikla žalobkyni povinnost pečovat o zdraví žalovaného a žalovanému pak povinnost za takto poskytnutou péči zaplatit odměnu. Žalovaný nebyl podle § 2 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, účasten veřejného zdravotního pojištění, a je proto podle § 2636 odst. 2 obč. zák. povinen zaplatit žalobkyni za poskytnutou péči odměnu z vlastních prostředků. Žaloba je tedy co do základu důvodná. Pokud jde o výši odměny, žalobkyně provedla žalovanému v rámci ambulantní péče výkony, které dle vyhlášky č. 12/2019 Sb. vyúčtovala, výše odměny plyne z předložené kopie směnky (2 804 Kč). Jelikož žalovaný žalobkyni tuto již splatnou částku dosud nezaplatil, soud žalobě ohledně ní vyhověl. Právo žalobkyně na úroky z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 obč. zák. Splatnost odměny nebyla mezi účastníky sjednána na 16. 12. 2019 (viz kopie směnky) a od následujícího dne je žalovaný v prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal i zákonné úroky z prodlení z částky 2 804 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek neshledal. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 146 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 804 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 600 Kč ve výši 546 Kč.