38 C 306/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 2. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému [číslo] žalovanému [číslo] byla uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 083 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5% denně z právního důvodu uzavřené smlouvy o umístění sídla na adrese [adresa], uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným [číslo] dne [datum] na dobu neurčitou, na základě které byl povinen žalovaný č. 1 hradit 3 000 Kč za každé, byť započaté, tříměsíční období. V období od 31. 8. 2018 do 29. 2. 2020 tak byl povinen žalovaný č. 1 zaplatit i s ohledem na dohodnuté slevy 18 000 Kč. Tento dluh společně s náklady soudního řízení ve výši 11 083 Kč žalovaný č. 1 uznal. Žalovaný č. 2 k závazkům přistoupil jako ručitel a též dluh uznal, oba se pak zavázali dluh zaplatit společně a nerozdílně v 10.ti splátkách. Zaplatili však jen 16 000 Kč. K doplacení tak zbývá 13 083 Kč. V prodlení s doplacením dluhu jsou žalovaní od 24. 12. 2020 a dluh jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně. K žalobou uplatněnému nároku ve výši 18 000 Kč žalobkyně v žalobě neuvedla žádná tvrzení. 2. Podáním doručeným dne 20. 12. 2021 (č.l. 26) žalobkyně k výzvě soudu (viz č.l. 22) doplnila svá tvrzení k žalobou uplatněnému nároku ve výši 18 000 Kč tak, že se jedná o dluh ze stejného právního důvodu, jaký byl popsán v žalobě, ale za období od 1. 6. 2020 do 1. 12. 2021. Tento dluh je primárně povinen zaplatit žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2 vystupuje v pozici ručitele povolaného k zaplacení jen pro případ, že žalovaný č. 1 svoji povinnost nesplní. Vedle částky 18 000 Kč žádá žalobkyně zaplacení též příslušenství ve výši 0,5% denně vždy z částky 3 000 Kč od prvního dne měsíce června, září, prosince, března daného kalendářního roku. 3. Žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2 se k podané žalobě nevyjádřili, v řízení zůstali pasivní. 4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobkyně a ani jeden ze žalovaných se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jejich konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 5. Soud zjistil následující skutkový stav. Dne [datum] účastníci uzavřeli smlouvu nazvanou„ Smlouva o umístění sídla“ s odkazem na § 1746 odstavec 2 Občanského zákoníku, na základě které byl žalovaný č. 1 oprávněn umístit sídlo na adrese [adresa], že se nejedná o smlouvu nájemní opravňující žalovaného č. 1 k faktickému užívání prostor v předmětném domě. Smlouva vymezovala služby, které žalobkyně žalovanému č. 1 poskytuje tak, že se jedná o poskytnutí sídla na dobu 12.ti měsíců zahrnující mimo jiné umístění štítku obsahujícího obchodní údaje žalovaného č. 1 na domě a základní administraci pošty. Smlouva byla uzavřena od [datum] na dobu neurčitou a žalovaný č. 1 se zavázal hradit odměnu ve výši 3 000 Kč měsíčně za každé, byť jen započaté tříměsíční období. Ve smlouvě byla sjednána sleva na prvních 12 měsíců trvání smlouvy pro případ, že bude uhrazena částka 4 188 Kč odpovídající po slevě tomuto období do 30. 9. 2017. Žalovaný č. 2 pak byl ve smlouvě označen jako ručitel, který prohlásil v čl. 5 1., že na sebe bere povinnost uhradit existující či budoucí peněžité závazky žalovaného č. 1 vůči žalobci. V čl. 4 8. smlouvy byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,5% denně. Podpis žalovaného č. 2, který byl současně jednatelem žalovaného č. 1, byl ověřen v provozovně České pošty s. p. (viz č. l. 6 až 7 spisu). Soud dále nahlédnutím do systému ISAS s ohledem na tvrzení žalobkyně zjistil, že u zdejšího soudu byla dne [datum] podána žaloba, která se týkala nároku za období od 1. 9. 2018 do 30. 11. 2019 ze stejného právního důvodu ve výši 18 000 Kč. Podáním ze dne 24. 8. 2020 byla žaloba vzata zpět s odůvodněním, že došlo mezi účastníky k dohodě o splátkách dluhu a uznání dluhu. Usnesením zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 9. 9. 2020 pak bylo řízení zastaveno a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, usnesení nabylo právní moci dne 7. 10. 2020. Dne [datum] podepsali všichni účastníci řízení listinu nazvanou Uznání dluhu a dohodu o splátkovém kalendáři, v níž uvedli, že žalovanému č. 1 vznikl dluh ve výši 18 000 Kč z právního důvodu nezaplacené odměny dle shora citované smlouvy za období od 31. 8. 2018 do 29. 2. 2020 s tím, že žalovaný č. 2 ke smlouvě přistoupil jako ručitel. Dále pak byl vymezen dluh ve výši 11 083 Kč z právního důvodu vzniklých nákladů řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň – město s ohledem na dne [datum] podanou žalobu. Celkový dluh ve výši 29 083 Kč se zavázali oba žalovaní zaplatit společně a nerozdílně v 10.ti splátkách po 3 000 Kč vždy k 25. dni v měsíci od 25. 6. 2020 do 25. 3. 2021. V dohodě uvedli, že úrok z prodlení ve výši 0,5% denně nebude při řádném dodržení splátek žalobkyně po žalovaných požadovat. Dále byla sjednána ztráta výhody splátek při prodlení se splátkou delším 3. dnů. Podpis žalovaného č. 2 a jednatele žalovaného č. 1 byl úředně ověřen (viz č.l. 8 až 9 spisu). Dopisem ze dne 8. 9. 2021 byl vyzván žalovaný č. 1 k zaplacení dluhu s upozorněním na podání žaloby při jeho nezaplacení (viz č. l. 10 až 11 spisu). Dopisem ze dne 7. 10. 2021 byl vyzván žalovaný č. 2 k zaplacení dluhu s upozorněním na podání žaloby při jeho nezaplacení (viz č. l. 10 až 11 spisu). Soud dále nahlédnutím do obchodního rejstříku zjistil, že žalovaný č. 1 má od 13. 1. 2018 dosud zapsáno sídlo na adrese [adresa], [obec]. <i>6. Podle § 1746 odstavec 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.</i> <i>7. Podle § 2018 OZ kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat.</i> <i>8. Podle § 2053 OZ uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> <i>9. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>10. Podle § 580 odstavec 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> 11. Soud zjištěný skutkový stav právně hodnotí následovně. Bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena nepojmenovaná smlouva, na základě které vzniklo právo žalovaného č. 1 umístit své sídlo na adresu [adresa] 1 administraci pošty v dohodnutém rozsahu. Žalovanému č. 1 pak vznikla povinnost hradit odměnu za tyto služby ve výši 3 000 Kč měsíčně za každé započaté tříměsíční období a za předpokladu zaplacení částky 4 188 Kč bez DPH způsobem uvedeným v čl. 3 3. pak za prvních 12 měsíců pouze v této výši. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena dne [datum], je prvním dnem následujícího tříměsíčního období 31. 8. 2017 a toto období skončí 30. 11. 2017. Soud si je na jedné straně vědom toho, že záměrem zákonodárce bylo, aby adresa skutečného a zapsaného sídla, byla totožná a sídlem právnické osoby bylo místo, na němž je podnikatel skutečně k zastižení a že není vhodné sídlo společnosti řešit jako tzv. virtuální, nicméně ustanovení § 429 OZ vychází ze skutečnosti, že u právnických osob je sídlem místo, které je zapsáno ve veřejném rejstříku. S ohledem na skutečnost, že žalovaný č. 1 má adresu uvedenou ve smlouvě zapsánu jako adresu sídla v obchodním rejstříku, je nepodstatné a žalovanými to nebylo ani namítáno, zda skutečné, faktické sídlo žalovaného č. 1 je s adresou zapsanou totožné a zda je také prostor za tímto účelem užíván. Soud tedy dospěl k závěru, že tyto skutečnosti, které výslovně plynou ze smlouvy, nemohly ovlivnit platnost uzavřené smlouvy, která je svým charakterem smlouvou nepojmenovanou dle § 1746 odstavec 2 OZ, neboť se nejedná o plnění nemožné či nedovolené. Soud preferuje smluvní volnost stran a na smlouvu proto pohlíží jako na platnou (viz § 574 OZ) Smlouva je navíc dostatečně určitá, aby bylo možné dovodit shora popsaná práva a povinnosti stran. Žalovanému č. 1 tedy vznikla povinnost hradit odměnu za poskytované administrativní služby a současně mu vzniklo právo mít na adrese uvedené shora své sídlo. Odměna byla stanovena ve výši 3 000 Kč za každé byť započaté 3 měsíce se slevou ujednanou v usta