38 C 312/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 17. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 144 288,31 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru s názvem Optimální splátka [číslo] kterou se předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr za účelem jeho konsolidace a žalovaný se zavázal takto poskytnutý a vyčerpaný úvěr splatit s úrokem ve výši 17 % p.a. a poplatky ve 121 pravidelných měsíčních splátkách. Úvěr byl žalovaným vyčerpán ve výši 150 066 Kč dne [datum]. Vzhledem k tomu, že své povinnosti žalovaný neplnil a dostal se se splácením do prodlení, předchůdce žalobkyně přistoupil dne 23. 9. 2015 k zesplatnění celého dluhu v souladu s produktovými podmínkami a smlouvou. Pohledávka byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] na společnost [právnická osoba] a dne [datum] na žalobkyni a žalovaný byl o tomto vyrozuměn. Pohledávka byla řádně přihlášena v insolvenčním řízení vedeném [název soudu] ve věci vedené pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], které však skončilo usnesením ze dne 9. 6. 2021 tím, že žalovanému osvobození od placení pohledávek ve smyslu §414 insolvenčního zákona nebylo přiznáno. Před podáním žaloby bylo žalovaným zaplaceno 33 296,54 Kč, které žalobce započetl na kapitalizované úroky ve výši 12 172,63 Kč a dále ve výši 21 123,91 Kč na úrok. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, na kterou nereagoval. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru s názvem Optimální splátka [číslo] na základě které se zavázal umožnit žalovanému čerpání úvěru až do celkové výše 163 900 Kč s úrokem ve výši 17 % p.a. a žalovaný se jej zavázal vrátit ve 121 měsíčních splátkách po 2 849 Kč, RPSN byla uvedena ve výši 18%, celková částka k zaplacení pak 344 729 Kč. Úvěr byl poskytnut za účelem zaplacení jiných závazků žalovaného uvedených výslovně ve smlouvě. Před uzavřením smlouvy uvedl žalovaný své příjmy, výdaje včetně splácených úvěrů (viz návrh na uzavření smlouvy a akceptace návrhu). Žalovaný vyčerpal z poskytnutého úvěru částku ve výši 150 066 Kč a byla mu stanovena povinnost splácet 2 609 Kč měsíčně (z toho činí 1347 Kč výši úrokové splátky) od 3. 2. 2014 do 1. 1. 2024 (viz oznámení o ukončení čerpání ze dne [datum]). Žalovaný byl dopisem ze dne 23. 9. 2015 odeslaným dne 24. 9. 2015 upozorněn původním věřitelem po zesplatnění dluhu na výši dluhu 156 460,94 Kč a byl vyzván k jeho zaplacení ve lhůtě 7. dnů. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena nejdříve na společnost [právnická osoba] rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a smlouvou ze dne [datum] a následně pak smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni (viz smlouvy o postoupení pohledávky a jejich přílohy). Pohledávka za žalovaným byla vyčíslena na 156 460,94 Kč, z toho jistina činila 144 288,31 Kč. Dopisem ze dne 5. 2. 2016 byl žalovaný o změně v osobě věřitele vyrozuměn (viz citovaný dopis). Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k doplacení dluhu dopisem ze dne 5. 2. 2016 (viz dopis a podací arch). Z insolvenčního rejstříku a v něm založených dokumentů soud zjistil, že u [název soudu] bylo vedeno řízení sp. zn. KS/ [spisová značka], usnesením ze dne [datum] byl zjištěn úpadek žalovaného a povoleno jeho řešení oddlužením, a to k insolvenčnímu návrhu žalovaného spojenému s návrhem na povolení oddlužení, v němž žalovaný jako jeden z existujících závazků označil předmětnou pohledávku a vyčíslil ji na částku 156 460,94 Kč. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení byla žalobcem jako věřitelem přihlášena jako pohledávka označená P - 1 ve výši 144 288,31 Kč s příslušenstvím, které činilo 20 589,78 Kč (zákonný úrok z prodlení od 24. 9. 2015 do 17. 12. 2015 ve výši 2 704,91 Kč, smluvní úrok ve výši 17% ročně za dobu od 24. 9. 2015 do 17. 12.2015 ve výši 5 712,24 Kč, kapitalizovaný úrok do 23. 9. 2015 ve výši 11 172,63 Kč a poplatek ve výši 1 000 Kč), celkem tedy 164 878,09 Kč. Dle tvrzení žalobkyně a současně dle zprávy o splnění oddlužení byla zaplacena na pohledávku žalobkyně částka ve výši 33 296,54 Kč. Usnesením [název soudu] č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] bylo vzato na vědomí splnění oddlužení žalovaného a současně soud nepřiznal dlužníkovi osvobození od placení pohledávek ve smyslu § 414 insolvenčního zákona. <i>5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 6. Soud se nejdříve zabýval tím, zda původní věřitel splnil povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem a je povinností poskytovatele nespoléhat jen na tvrzení žadatele, ale musí k nim přistupovat též kriticky a tato tvrzení kontrolovat. Z tvrzení žalobkyně a návrhu smlouvy o úvěru je patrné, že původní věřitel zjišťoval alespoň základní informace o žalovaném. Žalovaný ale nijak nenamítal ani v řízení insolvenčním a ani v tomto řízení existenci pohledávky žalobkyně, soud proto dospěl k závěru, že tato základní povinnost poskytovatele úvěru byla splněna a že smlouvu nelze považovat za absolutně neplatnou s ohledem na § 588 o.z. 7. Na základě skutečností popsaných shora soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, sjednaný úrok ve výši 17 % p.a. i ostatní ujednání odpovídají zákonným podmínkám. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel celkem 150 066 Kč a byl povinen jej splácet v měsíčních splátkách po 2609 Kč Smlouvu soud považuje za platnou i po přezkoumání výše úroku a dalších podmínek, které jsou ve smlouvě ujednány. Pokud pak žalovaný úvěr řádně nesplácel, využil předchůdce žalobkyně své právo a požádal o okamžité zaplacení celého dluhu, který vyčíslil. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, žalobkyně je tedy aktivně legitimována k podání žaloby. Ke dni postoupení byla pohledávka vyčíslena na 156 460,94 Kč, jistina činila 144 288,31 Kč. Základ nároku tak byl uplatněn po právu. Pokud se týká výše pohledávky, soud vyšel ze skutečností zjištěných z insolvenčního rejstříku. Pohledávka byla přihlášena do insolvenčního řízení ve výši 164 878, 09 Kč (jistina činila 144 288,31 Kč, příslušenství činilo 20 589,78 Kč, z toho zákonný úrok z prodlení od 24. 9. 2015 do 17. 12. 2015 ve výši 2 704,91 Kč, smluvní úrok ve výši 17% ročně za dobu od 24. 9.2015 do 17. 12.2015 ve výši 5 712,24 Kč, kapitalizovaný úrok do 23. 9. 2015 ve výši 11 172,63 Kč a poplatek ve výši 1 000 Kč). V insolvenčním řízení bylo zaplaceno 33 296,54 Kč. Tato částka mohla být jen do výše 20 589,78 Kč použita na příslušenství s ohledem na jeho přihlášenou výši. Tvrzení žalobkyně o způsobu použití zaplacené částky uvedená v žalobě tedy nemohou odpovídat skutečnosti a jsou v rozporu s tím, co bylo z insolvenčního rejstříku zjištěno soudem. Soud tedy o rozdíl částky 33 296,54 Kč zaplacené v insolvenci a příslušenství přihlášeného do insolvence ve výši 20 589,78 Kč odpovídající