38 C 320/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 9. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 60 722,05 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum]. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí i úvěrové podmínky. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované s tím, že došla k závěru, že žalovaná splňuje podmínky pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 60 000Kč, z něhož načerpala žalovaná 63 330 Kč. Žalovaná se v úvěrové smlouvě zavázala úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,28 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Úvěr byl úročen sazbou ve výši 29,88 % ročně. Splatnost splátek byla dohodnuta na 20.tý den v měsíci, první splátka je splatnou 20.tého dne v následujícím kalendářním měsíci po poskytnutí úvěru. Žalovaná na poskytnutý úvěr zaplatila 15 872 Kč. Žalovaná však porušila své povinnosti z úvěrové smlouvy, když nehradila splátky řádně a včas, a proto žalobkyně v souladu s oprávněním sjednaným v č.l. 6 úvěrových podmínek zesplatnila úvěr a požadovala okamžité zaplacení dlužné částky. K zesplatnění došlo dne 16. 6. 2021 s tím, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého úvěru dopisem ze dne 16. 6. 2021. Po zesplatnění neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. Z titulu této úvěrové smlouvy požaduje žalobkyně po žalované tedy zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 59 992,05 Kč smluvní úroku ve výši 29,88 % ročně, který je částečně kapitalizovaný, zákonný úrok z prodlení částečně kapitalizovaný, náklady na vymáhání ve výši 230 Kč dle čl. 7 ÚP a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za pozdní úhradu splátek dle čl. 7 ÚP. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani poté, co byla k jejímu zaplacení vyzvána zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 4. Soud ve věci dospěl k závěru o následujícím skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] bylo zjištěno, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu nazvanou Smlouva o flexibilní půjčce – revolvingovém úvěru, která umožňuje žalované opakovaně čerpat peněžní prostředky na jeho běžný účet, a to až do výše 20 000 Kč s roční úrokovou sazbou 29,88 %, kterou se žalovaná zavázal splácet ve splátkách ve výši 3,28% z úvěrového rámce měsíčně, tedy 656 Kč. První splátka úvěru byla splatná [datum], další pak vždy měsíčně k 20.tému dni kalendářního měsíce, RPSN bylo uvedeno ve výši 34,33% a celková částka, kterou je žalovaná povinna zaplatit činí 23 237 Kč (viz smlouva o úvěru). Pro potřeby posouzení úvěruschopnosti žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 17 000 Kč, je zaměstnankyní, uvedla svého zaměstnavatele, uvedla, že bydlí v podnájmu, je svobodná, jiné osoby k posouzení výdajů neuvedla. Smlouva je podepsána kódem [číslo], žalovaná ve smlouvě uvedla svoje rodné číslo, číslo občanského průkazu, číslo rodného listu, bydliště, e-mailovou adresu a telefon. Součástí úvěrové smlouvy byly i úvěrové podmínky, kdy podle bodu 6.1. úvěrových podmínek měla žalobkyně právo na zesplatnění celého úvěru (ukončení smlouvy) v případě, kdy žalovaná dlužila 2 a více splátek. Z výpisu čerpání je patrná výše úvěru 60 000 Kč a vyčerpaná částka 63 330 Kč, úhrada 3337,95 Kč a dluh na jistině pak 59 992,05 Kč. Dopisem ze dne 16. 6. 2021 odeslaným stejného dne žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovanou k doplacení úvěru do 14ti dní od doručení dopisu (výzva ke splacení celého úvěru a poštovní podací arch). Dlužná částka, tj. jak jistina ve výši 59 992,05 Kč, náklady na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvní pokuta ve výši 500 Kč a stejně tak i paušalizované úroky ve výši 12 381,51 Kč a paušalizované úroky z prodlení ve výši 1286,81 Kč jsou vyčísleny žalobkyní v dokumentu nazvaném Výpis čerpání, splátek a úhrad v souladu s čl. 7. úvěrových podmínek. Dle tvrzení žalobkyně, kterému soud nemá důvod nevěřit, bylo žalovanou zaplaceno před zesplatněním úvěru 15 872 Kč, tato částka odpovídá přehledu čerpání, splátek a úhrad. Žalovaná ničeho netvrdila, tvrzení žalobkyně nijak nesporovala. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 19. 8. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu (předžalobní výzva k plnění, poštovní podací arch). Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti, tj. zda žalobkyně dodržela svou zákonnou povinnost před poskytnutím úvěru dostatečně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr, dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen„ OZ“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnost smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než v peněžitém.</i> <i>7. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, leda, že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 8. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu právnímu závěru. Po provedeném dokazování bylo zjištěno, že mezi stranami vznikl závazkový vztah založený platnou smlouvou o úvěru ze dne [datum], ve které se žalobkyně zavázala, že žalované poskytne opakovaně úvěr s výší prvního čerpání 20 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit vyčerpanou částku včetně smluvního úroku ve výši 29,88 % ročně ve splátkách odpovídajících 3,28% z úvěrového rámce. Ve smlouvě si s odkazem na úvěrové podmínky (č.l. 7) strany sjednaly právo žalobkyně požadovat smluvní pokuty ve výši 500 Kč pro případ prodlení se zaplacením každé splátky, skutečnost, že jsou součástí smluvního vztahu žalovaná podepsala v úvěrové smlouvě. Provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně poskytla opakovaně na základě platně uzavřené úvěrové smlouvy žalované finanční prostředky až do výše 63 330 Kč, avšak žalovaná nedostála svým závazkům řádně a včas splácet měsíční splátky za poskytnutý úvěr a zaplatila jen 15 872 Kč. Žalobkyně tudíž nepochybila, pokud následně přistoupila k uplatnění svého práva jednostranného ukončení smluvního vztahu a zesplatnění pohledávky, čímž došlo ke vzniku povinnosti zaplatit dluh jednorázově. 9. Soud se zabýval tím, zda smlouva není absolutně neplatná s ohledem na úrokové sazby a dospěl k závěru, že nikoliv. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy. 10. Ohledně posuzování schopnosti žalované úvěr splácet podle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žalobkyně svoji povinnost splnila. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. 11. Rovně