38 C 323/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou doručenou soudu dne 30. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 177 176,72 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, a to dne [datum] a předchůdce žalobkyně se na základě ní zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutý a vyčerpaný úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 2770,50 Kč s úrokem ve výši 15,9 % p.a., a to vždy k 26.dni v měsíci počínaje 26. 12. 2018. Vzhledem k tomu, že své povinnosti žalovaný neplnil a dostal se se splácením do prodlení, předchůdce žalobkyně přistoupil dne 30. 4. 2019 k zesplatnění celého dluhu v souladu s Obchodními podmínkami a smlouvou a o tomto postupu žalovaného vyrozuměl dopisem. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit celkem 163 167,12 Kč (z toho na jistině 150 000 Kč, smluvní úroky ve výši 11 395 Kč, smluvní poplatky ve výši 1535 Kč a úrok z prodlení ve výši 237,12 Kč). Pohledávky byly následně postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni a žalovaný byl o tomto vyrozuměn dopisem předchůdce žalobkyně ze dne 29. 6. 2020. Následně mu byla zaslána též předžalobní upomínka ze dne 29. 6. 2020. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze Smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO] se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet ve splátkách po 2 770,50 Kč měsíčně od 26. 12. 2018 vždy k 26. dni v měsíci, úrok byl sjednán ve výši 15,9% ročně (viz citovaná smlouva). Žalovaný úvěr vyčerpal a peněžní prostředky od předchůdce žalobkyně převzal. S ohledem na neplnění povinností žalovaného předchůdce žalobkyně ke dni 30. 4. 2019 prohlásila úvěr za okamžitě splatný a toto oznámila žalovanému dopisem ze dne 1. 5. 2019 (viz oznámení o prohlášení úvěru za splatný). Ke dni 1. 5. 2019 činila výše dluhu 163 167,12 Kč, z toho na jistině úvěru 150 000 Kč a 11 395 Kč na úroku, 237,12 Kč na úroku z prodlení z jistiny a úroku a 1535 Kč na poplatcích a nákladech upomínání (viz oznámení o prohlášení úvěru za splatný). Ke dni 17. 6. 2020 činila výše dluhu 177 176,22 Kč, z toho na jistině úvěru 150 000 Kč a 11 395 Kč na úroku, 14 246,42 Kč na úroku z prodlení z jistiny (13 051,30 Kč) a úroku (1195,42 Kč) a 1535 Kč na poplatcích a nákladech upomínání (viz výpis z úvěrového účtu). Pohledávka za žalovaným pak byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni (viz smlouva o postupovaných pohledávek). Následně odeslala předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 25. 6. 2020 oznámení o postoupení pohledávek (viz. citovaný dopis). Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k doplacení dluhu dopisem ze dne 29. 6. 2020 (viz. dopis a podací arch). <i>5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 6. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně a platně uzavřena smlouvy ve smyslu § 2395 občanského zákoníku o úvěru, sjednaný úrok ve výši 15,90% p.a odpovídá zákonným podmínkám, není v rozporu s dobrými mravy, smlouvu považuje soud za platnou. Na základě této smlouvy poskytl žalovanému předchůdce žalobkyně úvěr ve výši 150 000 Kč, žalovaný se zavázal jej splácet, svoji povinnost však nesplnil a v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami proto předchůdce žalobkyně prohlásil úvěr za okamžitě splatný, byl vyčíslen zůstatek úvěru a žalovaný byl vyzván k jeho okamžitému zaplacení. Pokud tak neučinil, dostal se do prodlení s plněním svých povinností. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, žalobkyně je tedy aktivně legitimována k podání žaloby, a nárok žalobkyně je tak oprávněný. Žalovaný je povinen zaplatit jednak jistinu úvěru ve výši 150 000 Kč, když ničeho na úvěr nezaplatil, poplatky požadované dle Ceníku ve výši 1535 Kč a dále pak vyčíslený úrok ve výši 11 395 Kč a úroky z prodlení částečně kapitalizované ve výši 14 246,42 Kč, celkem tedy 177 176,72 Kč a dále zákonný úrok z prodlení za období od 1. 5. 2019 dle doby zesplatnění úvěru z příslušné jistiny úvěru podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pariční lhůta byla stanovena dle § 160 o.s.ř. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38 015,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 088 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 177 176,72 Kč sestávající z částky 8 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 560 Kč ve výši 5 367,60 Kč.