38 C 345/2022-19 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne 23. 8. 2022 žalobu, kterou se domáhala uložení povinnosti žalovanému k zaplacení částky celkem 3093 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k běžnému účtu a žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec do výše 5 000 Kč. Žalovaný překročil úvěrový limit a vznikl mu nepovolený debet na běžném účtu. Banka proto využila svého práva, zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a převedla zůstatek úvěru na úvěrový účet. Zůstatek ke dni 13. 8. 2020 činil 6 293 Kč. Žalovaný požádal o zaplacení vzniklého dluhu ve splátkách úvěru, své povinnosti však nedodržovala, proto banka vyzvala žalovaného k zaplacení zůstatku dluhu ve výši 8 093 Kč dopisem ze dne 16. 12. 2020. Úrok, kterým je úročen nepovolený debet na účtu činí 29%. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni a postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 9. 12. 2021, kterým byl současně vyzván žalovaný k zaplacení. Dluh žalovaného činí 3 158, 80 Kč a odpovídá dluhu na jistině ve výši 3 093 Kč a kapitalizovaným úrokům z prodlení ve výši 65,80 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil následující skutkový stav, který odpovídá tvrzením v žalobě. Předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, na kterou navazoval dokument podepsaný oběma účastníky smluvního vztahu s názvem Dispozice ke smlouvě, kterou byly specifikovány služby, a to zřízení běžného účtu, výše kreditního rámce s povoleným limitem 5000 Kč, vydání debetní karty a sjednání úrazového pojištění, zřízení internetového bankovnictví. Z tvrzení žalobkyně a dopisu předchůdce žalobkyně ze dne 17. 12. 2020 vyplývá, že žalovaný řádně své závazky neplnil, kontokorentní úvěr řádně nesplácel, proto předchůdce žalobkyně dne 17. 12. 2020 vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení dluhu, který ke dni 17. 12. 2020 činil 8 093 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu z listopadu 2021 vyplývá, že dluh činil k tomuto období 3 158 Kč, z toho na jistině 3 093 Kč a na úroku z prodlení 65,80 Kč. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ze společnosti [právnická osoba] [IČO] na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávky a příloha specifikující seznam pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty vše v EPR spisu) a postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 30. 11. 2021 odeslaným dne 9. 12. 2021 (viz. oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek v CEPR spisu). Předmětnou dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes písemnou výzvu žalobkyně ze dne 14. 4. 2022 (výzva je v EPR spisu). <i>5. Podle § 2662 občanského zákoníku smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.</i> <i>6. Podle § 2665 občanského zákoníku ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.</i> <i>7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená.</i> 10. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva ve smyslu § 2662 občanského zákoníku a že předchůdce žalobkyně umožnil čerpat z účtu prostředky, ač k tomu na účtu nejsou prostředky, je třeba tedy aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku a smluvní ujednání o smlouvě o úvěru. Předchůdce žalobkyně proto poskytl jako peněžní ústav žalovanému úvěr a ten se jej zavázal splácet dle ujednaných podmínek. Tyto své povinnosti žalovaný porušil, žalobkyně proto uplatnila právo na okamžité vrácení poskytnutého úvěru. Svoji pohledávku následně postoupila žalobkyni. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním svých povinností, proto soud žalobě vyhověl v plném rozsahu včetně úroků z prodlení v zákonné výši. Lhůta pro zaplacení byla stanovena v souladu s § 160 odstavec 1 o.s.ř. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 093 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.